Poprvé v historii EU odmítli evropští poslanci podpořit návrh národní vlády na komisaře. Útěchou mu nemůže být ani to, že podporu mu vyslovilo 26 konzervativních poslanců proti 27 socialistům, liberálům a zeleným. Ne všichni konzervativci hlasovali podle svého svědomí, Jan Zahradil, jediný český poslanec, který spolurozhodoval o usnesení komise, hlasoval solidárně s klubem, i když ho Buttiglionovy výroky "naplňují hnusem".

Bez ohledu na to, jak to dopadne, zda Buttiglione zmizí zcela či bude řídit jiný resort, kde svůj křesťanský fundamentalismus nebude moci tak rozvíjet jako při ochraně lidských práv, lze považovat výsledek hlasování za vzkaz všem politikům a vládám zemí, kde se, byť jen okrajově, křesťanský fundamentalismus uplatňuje či lépe řečeno toleruje. S takovými jevy se setkáváme i u nás.

Zdaleka nejde jen o to, zda homosexualita je hřích - podle jednoho někdejšího českého poslance "prasečina", ale o postoje, které v severní části Evropy překonala náboženská reformace a ve východní části převálcovala diktatura sovětského typu. Právě že jen převálcovala, vývoj k uznání důstojnosti svobodného člověka nás minul. Staré, překonané přístupy ale už Evropské unie tolerovat nemůže.

Týká se to nejen postavení ženy, potratů, registrovaného partnerství, ale i nerepresivní výchovy dětí, individualizace jejich vzdělávání, úcty ke zdravotně postiženým a seniorům a individuálního přístupu k nim, zacházení s pacienty, odklonu od paternalismu všeho druhu, odstraňování diskriminace a potlačování xenofobie. S hesly demokratické pravice si ale nevystačíme, Evropská unie je spíše založena na solidaritě.

Ke zjištění míry zaostávání české společnosti v mnoha ohledech je zapotřebí důkladného srovnávání zákonů i praxe, často delších studijních pobytů a následných studií a kampaní pro odbornou veřejnost i laiky. Moc se to neděje.

Ano, paušalizace je nesprávná a nemravná, i já jsem měl napsat do titulku "Vzkaz z Bruselu některým, k fundamentalismu tíhnoucím českým lidovcům", ale to by se na jeden  řádek nevešlo. Házet do jednoho pytle křesťany s křesťanskými fundamentalisty je stejně pošetilé jako strašit Evropu Turky směšováním muslimů a víry v boha podle islámu s islámským fundamentalismem.

Troufám si říci, že mezi věřícími katolíky a lidovci jsou katoličtí integristé, kteří by chtěli podřídit celou společnost božím příkazům (které jsou přece zjevné, jak oni dobře vědí), v menšině zcela nepatrné. A početní mezi věřícími nejsou ani křesťanští fundamentalisté či lidé s fundamentalismem koketující, kteří sice vyznávají občanskou demokracii, avšak chtějí ji omezovat morálními imperativy, jež považují za zásadní - u nás se týkají hlavně registrovaného partnerství a potratů.

Křesťanství patří do Evropy a její Unie, a i nadále bude obohacovat vytvářející se evropský démos, evropský národ. Více a s větším zápalem než jiné politické proudy. prosazují lidovci - v Unii i u nás - některé hodnoty, které považuju za velký přínos v kulturní transformaci. Zásadu subsidiarity (řešení společenských otázek na nejníže možné úrovni), zdůrazňování lidské skromnosti (i ve spotřebě) a prohlášení pýchy za hřích, nebo individuální účast každého na solidaritě s potřebnými - to jsou lidovecké a křesťanské přístupy, které zasluhují následování.

Ti, kteří protestují proti fundamentalistickým úletům a la Buttiglione, by tedy neměli zapomínat na to pozitivní, co také stojí za evropskými lidovci. Mohli by se pokusit řídit se aspoň trochu jejich radami. A kdo není věřící, nemusí křesťanům přitom ani vykládat, že k takovým bohulibým počinům vlastně ani toho Pánaboha nepotřebuje.