„Zatímco v roce 2006 byla se svými příbuznými v intenzivním kontaktu, tedy v osobním, telefonickém či přes sociální sítě třetina osob, o deset let později to byla pouze čtvrtina,“ uvádí průzkum Šárky Šustové z oddělení sociálních šetření Českého statistického úřadu.

V osobním kontaktu s příbuznými byla v roce 2006 denně necelá čtvrtina osob, v roce 2014 jen 14,2 procenta. Počet lidí, kteří vídají své příbuzné jednou týdně, zůstal stejný – kolem dvou pětin, rostl ale počet lidí, kteří byli s příbuznými v kontaktu několikrát za měsíc či jen jednou za měsíc, uvádí průzkum.

Problém pro seniory

Ubývání osobních kontaktů pociťují špatně zejména starší příbuzní a senioři obecně. „S přáteli se osobně setkávám jednou týdně, ale přivítal bych častější kontakt,“ přiznává osmdesátiletý Zdeněk.

Nemít internet cítil bych se v izolaci, takhle debatuji na sítích s neznámými lidmiosmdesátiletý Zdeněk

„Totéž platí o příbuzných – protože bydlím 20 kilometrů od hlavního města, nějak se nepřetrhnou sem zajíždět. Nemít internet cítil bych se v izolaci, takhle debatuji na sítích s neznámými lidmi,“ dodává.

Méně vídáme i své přátele. Zatímco v roce 2006 byla v denním kontaktu s přáteli čtvrtina osob, v roce 2015 to byla jen necelá pětina. Výrazný pokles byl zejména v denním osobním kontaktu. V roce 2006 se s přáteli denně viděla osobně téměř pětina osob, v roce 2015 to byl každý desátý Čech. Zhruba třetina lidí byla v osobním či jiném kontaktu s přáteli každý týden.

Lidé chodí méně do hospod, které byly dříve centrem veškerého děníšedesátiletý Karel ze Strakonic

„Lidé chodí méně do hospod, které byly dříve centrem veškerého dění. Jedním z důvodů je levnější lahvové pivo ze supermarketů a hypermarketů. I já zůstávají raději doma a popíjím u televize, alespoň manželka má radost,“ tak vidí příčinu menších kontaktů s přáteli šedesátiletý Karel ze Strakonic.

„Pracovat dvanáct hodin denně není pro mne nic zvláštního. Občas musím řešit pracovní problémy i o víkendu,“ vypočítává čtyřicetiletá manažerka Jarmila.

„Přijít na návštěvu k příbuz­ným či známým v osm večer nebo volat v tuto dobu mi ale už nepřipadá vhodné, nechci rušit. A nakonec, po nabitém týdnu mi někdy chybí i energie,“ dodává.

Sendvičová generace

Existuje však výjimka. Existuje skupina žen, které si rozhodně nemohou na nedostatek kontaktů stěžovat. Jedná se o ženy z tzv. sendvičové generace. Tedy o ženy, nejčastěji ve věku kolem pětačtyřiceti let, které se musejí současně starat o své děti i starší rodiče, a tak tráví péčí v průměru 20 hodin týdně.

Souvisí to s tím, že ženy mají děti ve starším věku a současně se prodlužuje věk dožití jejich vlastních rodičů.

„Mezi těmi, kdo jsou odhodláni poskytovat domácí péči, představují dcery dvě třetiny v porovnání s jednou třetinou synů,“ uvádí se ve starším průzkumu společnosti Gender Studies.

I když je vídáme méně, na přátele a příbuzné přitom spoléháme, když máme nějaký problém či zažíváme životní trampotu, že by nám pomohli. Od roku 2006 vzrostl podíl občanů, kteří spoléhají na pomoc příbuzných a přátel při ­mož­ných problémech, a to z 91,2 procenta v roce 2006 na 96,7 procenta v roce 2013 a 98,1 procenta v roce 2015.

„Nezvýšil se jen podíl osob, které se v případě potřeby mohou spolehnout na pomoc přátel či příbuzných, ale také podíl osob, které se mají komu svěřit se svými osobními záležitostmi, a to z 95,6 procenta v roce 2013 na 97,7 procenta v roce 2015,“ uvádí Šárka Šustová.