Jak dlouho jezdíte jako profesionální řidič?

Přes 20 let. Z toho na autobusech mám najeto více než milión kilometrů.

Měl jste v minulosti někdy dopravní nehodu?

Nikdy. Pokaždé jsem lidi dovezl v pořádku.

Máte rád svoji práci?

Měl jsem ji strašně rád. Teď nevím. Všechno se mi motá v hlavě.

Dovedete si představit, že ještě někdy sednete za volant?

Maximálně do osobáku. Lidi už vozit nikdy nebudu.

Že jste řídil vy byla náhoda nebo jste měli přesně s kolegou rozplánované střídání ještě před začátkem cesty?

Byla řada na mě.

Už jste někdy v minulosti tím úsekem projížděl?

Jezdím tudy čtyřikrát do týdne už několik let. Znám tam každý metr.

Co si vlastně z té nehody pamatujete?

Nyní si vybavuji jen jak záchranáři lidi nakládali do sanitky.

Kdy jste se dozvěděl o následcích nehody?

V pondělí v nemocnici mi to řekl omylem jeden zřízenec v domnění, že to vím.

Jaká byla vaše první myšlenka?

Že jsem tam měl zemřít taky. Je to jako kdyby zemřela moje rodina, i když jsem ty lidi neznal.

Odešel jste na vlastní žádost předčasně z nemocnice. Proč?

Chtěl jsem být co nejdříve u své rodiny.

Jak se k vám zachovala rodina a nejbližší přátelé?

Úplně perfektně. Hlídali mě, abych si něco neudělal. Bez nich bych už tady nebyl.

Mluvil jste od té doby s druhým řidičem?

Ne.

Sledoval jste média, jak informovala o nehodě?

Vůbec. Noviny jsem nekupoval a v televizi sledoval jen sport. Kdybyste se mě ale zeptali, kdo s kým hrál, tak vám to nejsem schopen říci.

Uvažujete, že se odstěhujete někam pryč?

Nechci utíkat před následky. Nemyslím si, že bych někde udělal chybu. Je mi ale hrozně líto zmařených lidských životů. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by se mně něco takového mohlo stát.