Kromě toho je mezi nádražím a kandidátem ještě jeden zásadní rozdíl. Pětadvacetiprocentní referendum neplatí, takže samotná radnice a její experti rozhodnou, kde budou v Brně končit koleje. Volby platí a budou platit, snad i kdyby v druhém kole přišli k urnám jen dva postupující kandidáti se svými rodinnými příslušníky a skupinou přátel. Kdyby se totiž měly volby podobně jako referendum o nádraží skrečovat pro tak banální důvod, jakým je nedostatek voličů, zakrátko bychom neměli Senát, ale ani Sněmovnu.

Jakkoli smutný a pro budoucí senátory, o nichž za týden rozhodne druhé kolo voleb, snad i poněkud trapný je nezájem voličů, politicky významný je jen výsledek. V tomto okamžiku je tedy nejdůležitější zpráva, která by se dala formulovat asi takto: ODS má naději získat dvě nová senátorská křesla.

To samozřejmě nemusí být pravda už příští sobotu, navíc to snadno lze zlehčit poukazem na skutečnost, že jde jen o malé doplňovací volby, po nichž zakrátko přijdou velké, které mohou zamíchat mnohem větším počtem křesel. Z hlediska současné ODS - ležící, spící - je to však po dlouhé době první dobrá zpráva a dobré zprávy často mívají silný ozdravující účinek.

Pokud ovšem jde o to, co nakonec vypadne z volebních uren za týden, asi se nesluší prozrazovat, na jaký výsledek bych si vsadil. Mohlo by to vyznít návodně a určitě by se našel někdo, kdo by v tom rád viděl ovlivňování. Snad ale nic zlého nespášu připomenutím jisté zvláštnosti druhého kola v dvoukolovém většinovém systému, v němž mnozí voliči, jejichž kandidát v prvním kole neprošel, nevolí ze sympatií k jednomu z postupujících, ale z antipatií k druhému z nich. To se naplno projevilo už v prvních senátních volbách v naší historii, kdy ODS o prvním víkendu vypalovala celé salvy špuntů ze šampaňského, zatímco o týden později Václav Klaus zuřil a vykřikoval cosi o spiknutí.

PRÁVO 11. října