Návštěvníci show ČSSD si naopak musí připlatit stovku. Ale třeba zrovna podnik, který není zadarmo, budou považovat za důvěryhodnější. V dnešním světě je přece podezřelé, když vám někdo něco nabízí jen tak - může to znamenat, že si pak přijde i pro úroky.

Tvůrci kampaně soc. dem. šikovně pracují právě s vnímáním dnešní reality, kterou předpokládají u svých potenciálních voličů. Například takové koště coby symbol vymetání nepořádku z krajských radnic, kde nejsou zástupci ČSSD. V médiích se už poukázalo na to, že tento symbol s oblibou používali komunisté. Ti zařadili do svého arzenálu i jiné věci, které vycházely z tehdejšího vnímání světa jejich potenciálními voliči - a výsledek byl ohromující.

Skutečnou novinkou v činnosti ČSSD pod úřadujícím předsedou Stanislavem Grossem nejsou ani billboardy s netradičními hesly, ani koncerty veličin šoubyznysu. Je to vědomé přebírání role KSČM vůči lidem frustrovaným z toho, co se děje kolem nich doma i ve světě.

Po období Vladimíra Špidly, který sice vnitřně překypoval odporem k ODS a ke KSČM, ale nedokázal své silné emoce přetavit v novou fázi politického boje, přichází Gross s méně okatým vyjadřováním antipatií, ale s účinněji rozehranou partií proti oběma opozičním stranám. Koště není náhoda, je součástí koncepce, podle níž probíhá vývoj společnosti v boji dvou základních přístupů a s nimi spojenými skupinami politiků- zjednodušeně řečeno, těch pro běžné lidi a těch pro bohatce.

Ze stejného základu vycházeli i komunisté ve své předzločinné etapě. Rozdíl mezi dvěma příbuznými - ČSSD a KSČM, kteří měli společného prapradědečka Karla Marxe - je ale ve vztahu k metodám překonávání tohoto antagonismu a důsledkům těchto metod. Zemanovo oblíbené připomínání faktu, že v žádné zemi soc. demokraté u moci nevraždili své odpůrce a nenastolovali totalitu, je pravdivé.

Protitahy ODS, která se v posledních dnech ze všech sil snaží namluvit občanům, že tomu je přesně naopak, že v zemi řádí grosstapo, příliš zavánějí marxisticko-leninskými poučkami, které funkcionáři ODS vstřebali ve svých mladších a vnímavějších letech. Věkově nemohli stihnout období hesel Psům psí smrt, ale jejich dozvuky se jim zjevně dostaly pod kůži na svazáckých školeních. Agresivita a křečovitost ODS je v porovnání s výpady ČSSD několikanásobná a zavádí největší opoziční stranu do bludného kruhu.

Nejde samozřejmě o případný odklon skalních příznivců, ale o tu náplavu, která ve Špidlově období nafoukla preference ODS nad 30 procent. Rétorika ODS totiž příliš okatě pracuje s představou, že průměrný občan je pitomec, kterému lze nakukat cokoliv, když se u toho politik - jinak inteligentní - tváří příslušně primitivně. Všeho moc ale škodí a lídři ODS nejsou až tak dobří herci. Mohou vyvolat dojem, že se o něco bojí, a jelikož ústřední moc neovládají, pak běžnou odpovědí, která napadne onoho občana, na něhož chtějí zapůsobit, může být, že za tím jsou peníze.

Soc. demokratům o udržení moci skutečně běží, ale zatím dokáží hrát uvolněnější přístup a razí heslo, že nemají co ztratit. Proto všechny ty zvláštní sázky - jeden že si v případě vítězství oholí vousy, druhý skočí s padákem. Nedivil bych se, kdyby kampaň ČSSD nakonec skončila masovým přeletem všech kandidátů z Boubína do Prahy. Na společném koštěti.

PRÁVO 8. října