Postupně se propracovala až k plukovnické hodnosti a stala se zástupkyní náčelníka štábu vojenského letectva a patří mezi hlavní tvůrce moderního řízení letového provozu v Československu.

Na její počest konstruktéři z pardubické firmy ERA pojmenovali svůj nejslavnější pasivní radar Věra jejím jménem.

„Už udržím pušku, zastřelím Hitlera“

„Pomáhala jsem odborníkům, kteří byli tehdy na špičce vývoje, aby se jejich radar zařadil do řízení letového provozu. A jako poctu pro mě, že jsem jim v tom pomáhala, radar pojmenovali po mně,“ řekla Perlingerová.

Původně vystudovala obchodní akademii, ale ihned po maturitě v roce 1950 nastoupila do armády, prošla školou v Žamberku a poté nastoupila jako letecká navigátorka.

Na výstavu se přišla podívat i Věra Biněvská-Holuběva (86), která jako čtrnáctiletá radistka prožila dukelskou operaci a její sestra Vanda bojovala ve Slovenském národním povstání jako zdravotnice a ostřelovačka.

K čs. armádě se dostala již jako malá v Buzuluku, protože její maminka se jako hospodyně starala o Ludvíka Svobodu a další vojáky. „Každý den jsem za ním chodila, aby mě vzal do armády. Smál se, že neudržím ani pušku. Ale já jsem se bránila: Udržím pušku, naučím se střílet a zabiju Hitlera,“ zavzpomínala.

Do armády ji přijali až o dva roky později v Jefremově, když jí bylo čtrnáct. Brzo se dostala i na frontu, na Dukle sloužila u spojovatelek. „Dokud jsem neviděla zraněné, tak jsem si myslela, že válka nic není. Ale když jsem potom ty chudáky viděla, poznala jsem, jaká to je hrůza,“ dodala Biněvská-Holuběva.

V české armádě je okolo třinácti procent žen. „Nejsou už dávno jen u spojařů, zdravotníků a v administrativě, ale spolu se svými mužskými kolegy se běžně účastní i náročných a nebezpečných zahraničních operací,“ řekl náčelník generálního štábu Josef Bečvář.