Lékaři v pražském centru zachraňují dvojčata, která by jinak neměla šanci přežít

„Celkově bylo v našem centru porozeno 102 dětí, většina z nich po 32. týdnu těhotenství. Bez možnosti zásahu našeho centra dříve tato těhotenství končila nitroděložním odúmrtím či smrtí v časném či pozdním poporodním období,“ řekl Právu vedoucí lékař Centra fetální medicíny (CFM) UPMD v Praze Lubomír Hašlík.

„Řekněme, že před pěti lety (před založením centra, pozn. red.) by z celkového počtu 89 operací, které jsme za tu dobu provedli, u osmdesáti procent případů došlo k potratu, padesát procent narozených miminek by zemřelo následně,“ dodal.

Za špičkovým týmem lékařů jezdí do centra budoucí maminky z České republiky, ale také ze Slovenska,  Polska či z Velké Británie. Ve střední Evropě je totiž jediné.

„Ročně se u nás narodí zhruba sto tisíc dětí. Tři sta šedesát případů jsou porody jednovaječných dvojčat, vážné komplikace se dají předpokládat až u patnácti procent. To je, řekněme, práce tak akorát pro jedno pracoviště,“ uvedl zástupce ředitele ústavu Ladislav Krofta.

„Bohužel ne všechny těhotné s těmito diagnózami se do centra dostanou. Příčinou je malá informovanost laické a bohužel zřídka také lékařské veřejnosti o možnostech léčby v podolském CFM,“ doplnil.

Vůbec nejčastější operací, kterou speciální tým provádí, je zákrok u jednovaječných dvojčat trpících transfuzním syndromem. V těchto případech dokážou zachránit dokonce obě miminka.

Je to situace, kdy jedno z dětí má nadbytek plodové vody a druhé minimální či žádné množství. Lékaři musí v děloze najít cévní spojky ve společně sdílené placentě, kterými přechází krev od jednoho dítěte ke druhému, a přerušit je pomocí laserového paprsku. Pak odčerpají nadbytečné množství plodové vody a sníží riziko předčasného porodu.

„Ročně se může objevit v České republice až padesát případů, tedy sto dětí. Pokud by tento zákrok nebyl proveden, jak tomu bylo v nedávné minulosti, v průběhu dnů až týdnů by došlo k nitroděložnímu odúmrtí obou plodů s více než devadesátiprocentní pravděpodobností,“ upozornil Hašlík.

Jak dodal, s jejich pomocí je průměrné přežití obou plodů 55 procent a alespoň jednoho z plodů 80 procent.

Druhou nejčastěji řešenou ­dia­gnózou jsou případy jednovaječných dvojčat, kdy menší z plodů sdílí výrazně menší část placenty. „Řešení v takových situacích záleží mnohdy na tom, v jakém týdnu těhotenství se stanoví dia­gnóza. Pokud jsou změny u menšího z plodů výrazné, hrozí jeho úmrtí a tím i ohrožení druhého, normálně se vyvíjejícího plodu, pak po pečlivé konzultaci celého týmu i s rodiči jsme nuceni přistoupit k uzavření pupečníku u postiženého plodu,“ popsal šéflékař CFM.

„Náš zásah je nutný z toho důvodu, že pokud by došlo k samovolnému nitroděložnímu odúmrtí menšího plodu, hrozilo by až ve třiceti procentech úmrtí i toho zdravého. Okluze, uzavření pupečníku, je v tomto případě jedinou prevencí s 95procentní pravděpodobností přežití zdravého plodu,“ vysvětlil druhý nejčastější zákrok, kdy se lékařům zpravidla podaří zachránit ales­poň jedno z dvojčat.