Poslanci, senátoři, ministři, státní zástupci a soudci by do roku 2006 neměli dostat navíc ani korunu. Tak to je stanoveno zákonem a je nepředstavitelné, že by zrovna lidé v těchto profesích zákon nectili, když spousta z nich ho vymýšlí a schvaluje. Přesto jim to sněmovní rozpočtový výbor spočítal tak, že na konci příštího roku si doma z prasátka vysypou zhruba o sedmdesát tisíc korun víc. Jak se lze k takovému zázraku při zmrazení platů dopočítat? Vězte, že na tohle trojčlenka nestačí.

Vše se odvíjí od jedné matematické záhady hodné českých maturantů. Ačkoli má kalendářní rok evidentně dvanáct měsíců, v některých oborech lidské činnosti se to nebralo na vědomí a vyplácely se mzdy za měsíc třináctý a čtrnáctý. S tím bude od příštího roku konec.

Parlamentní výboři proto počítali a počítali. Navrhli zvýšit politikům a soudcům základní platy. Nevyčítám ústavním činitelům, že hloubali, jak odstranit z kalendáře neexistující měsíce a zároveň své rodiny nepřipravit o peníze, na které jsou zvyklé. To je vcelku přirozené. U toho ale počítání neskončilo; poslancům a senátorům se tím automaticky zvedly také různé náhrady, za něž se stravují, šatí a dopravují. Předpokládám, že mnozí z nich maturovali z matematiky, ale věřte nebo ne, nakonec jim z toho vyšlo, že příjem dotyčných po zrušení 13. a 14. platů nebude se rovnat předchozímu (jak bylo, doufám, v plánu), nýbrž bude větší, minimálně o šest tisíc korun měsíčně.

Řekl bych, že maturitu kdysi skládali pouze z přičítání. Nechci ani pomyslet, jak dopadnou podobné parlamentní počty za takových dvacet let, až tam budou sedět poslanci, co maturitu z matematiky dělat nemuseli vůbec.

Nezkoušejme to poslancům vyčítat, vždyť už odvětili, že se tak děje ne kvůli nim, ale kvůli soudcům, kteří kolem toho narovnávání mzdového kalendáře dělají největší rozruch. Také si vždycky své peníze dokázali vydupat. Třeba i s pomocí kolegů z Ústavního soudu. Ten usoudil, že snížením příjmů kvůli zrušení 13. a 14. platu by byla ohrožena soudcovská nezávislost.

Coby někdejší absolvent maturitní zkoušky z matematiky jsem si dokázal spočítat jediné: že roční nezávislost soudce v této zemi rovná se tedy v průměru šedesáti tisícům korun.

A protože chci mít ve svém okolí soudce opravdu, ale opravdicky nezávislé, jsem snad ochoten - jestli nás bude víc - se na chudáky složit.

PRÁVO 27. září 2004