Mnozí Češi tohle nevěří zejména - Čechům. Ti přece závidí sousedovi i jedinou kozu navíc. A tak televizní reklama už ukázala "malého Čecha", v jehož mozkovně je - holt to asi má hošík v genech - "centrum závisti nadměrně vyvinuté". A snad první filmová pohádka natočená u nás v polistopadové svobodě nectnost závisti personifikovala v Nesmrtelné tetě, aby dětičky netápaly. S jejími čáry, milé děti, nutno vést celoživotní boj.

Je tu nejméně jedna potíž, a to v možnosti záměny. Když standardní našinec vrhá z pod lbi křivé pohledy na dvacetileté zbohatlíky, kteří při jízdě s nadoraz puštěnými autorádii ve vozech prestižních značek přehluší i silné motory svých ořů (a způsobem jízdy likvidují pravidla silničního provozu), je to ještě (a byla vůbec někdy) závist? Anebo spíš údiv, kritický soud či dokonce spravedlivé pobouření nad divnou realizací oficiální ideje, že rozdíly v příjmech, v objemech kont i kozích stád existují zásadně podle zásluh?

Buď jak buď, nepochybně platí, že nejen tělesné orgány, ale i určité city a postoje se rozvíjejí a rostou na základě silných a vytrvalých stimulací. Obávám se, že celý reklamní průmysl je založen na tom, aby i v dospělém těle - tváří v tvář teleshoppingům a koupěschopným sousedům - vřískalo šmízově tam skryté dítě: "Já chci!" A pro mnohé je těžké zaplašit v sobě ten infantilní ryk, vzhlédnou-li od reklam až k vrcholům veřejné sféry. Jen v tomto týdnu byla takto "centra závisti" a chtivé fantazie v českých hlavách, přemítajících nad rodinnými rozpočty spíše v řádu stovek a tisíců, podrážděna několikrát značnými příjmy a obnosy celebrit. I částkami řádově statisícovými, ba stamiliónovými.

Zprávy jen pršely: ředitel České televize Jiří Janeček obdrží jednorázovou odměnu 300 tisíc korun (ke svému základnímu platu 110 tisíc). Sekčnímu šéfovi Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Vladimíru Šišovi byla vrácena značná částka (rovněž 300 tisíc), předtím policií zabavená v jeho trezoru na pracovišti. Krátkodobý "letní eurokomisař" (a služebně letitý diplomat) Pavel Telička bude po tři roky pobírat 200 tisíc korun měsíčně odstupného z rozpočtu EU. A členové představenstva Telecomu si v příštích dvou letech mohou vyplatit až 200 miliónů korun ve čtvrtletních odměnách...

Pozor! Všechny tyto skutečnosti vycházejí z platných zákonů i mravů, z uznávaných pravidel psaných i nepsaných. Ředitel Janeček si vede výborně; ušetřil televizi půl miliardy. Sekční šéf Šiša je bezúhonný občan a spis v trestní věci obviněného soudce Jiřího Berky (zločinné spolčení při konkursech) nemůže a priori vrhat stín na - vedle spisu v tomtéž trezoru ležící - poctivé úspory. A představenstvo Telecomu má prostě právo rozdat si i milióny podle budoucích výsledků firmy a její pozice na akciovém trhu.

Leč jaksi psychologicky zní přesto tohle všechno jako zprávy z přepychového kasína, které dolehly k uším lidí z předměstských brlohů. Je to prostě těžké "skousnout" v době, kdy ministr financí Sobotka ohlašuje "vůli k reformám", v nichž "bude nutné dál omezit zákonem zaručené výdaje". Je to těžké v době, kdy učitelé, jimž přidají dvě tisícovky, nutně závidí policistům slib čtyřnásobný. Některé kategorie státních zaměstnanců aby pomalu záviděly i učitelům. A není to závist, není to potřeba bůhvíjakého základního platu, ale potřeba základní - jakkoliv vždy nějakou realitou omezené - spravedlnosti.

Bohuslav Sobotka si prý nechal od kormidelníků Telecomu vysvětlit, že případných pár set miliónů odměn je - řečeno s mluvčím resortu Markem Zemanem - "standardní motivační nástroj" k růstu firmy. A k velkým penězům pro stát, až podnik půjde do frcu.

Ano. Ale jak nejlépe motivovat kmány? Aby nikomu nezáviděli a panskou "vůli k reformám" přijali za vlastní. A aby v čase "dalších omezení" svých "zákonem zaručených" výhod nehrozili pěstmi tam nahoru. Na neomezený rej miliónů s nezaručeným koncem.