Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM totiž ODS v průběžných virtuálních volbách stále vede, ale její preference jsou na nejnižší úrovni za posledních osmnáct měsíců. Nahoru jde naopak ČSSD, která celé minulé dva roky stále jen ztrácela. Teď už je opět před komunisty, jimž letošní léto zřetelně nepřálo: za dva měsíce přišli bezmála o čtyři procenta preferenčních hlasů.

Volební preference sice nelze brát přespříliš vážně, pokud jde o přesná čísla, ale je nutné brát vážně, kam směřuje jejich vývoj. A když křivky směřují opačnými směry než před dvěma měsíci, musí to mít jakési vážné příčiny - a může to mít i vážné následky.

Sociální demokracie překonala těžkou krizi, dokázala rychle sestavit vládu, navíc se "odšpidlením" zdánlivě navrátila ke svému programu. Proti tomu opozice neudělala nic, především se vážně nepokusila svrhnout vládu a vyvolat předčasné volby. ODS navíc poškodil i případ Kořistka, přesněji řečeno kdákavé reakce jejích nejvyšších představitelů na Kořistkovo těžko prokazatelné obvinění.

Tím se dostáváme ke druhé příčině, k osobnostem a figurkám, které reprezentují jednotlivé partaje. Mimořádně schopný politik je dnes k mání jen jeden, Miroslav Kalousek, ten však nedělá ten dojem, že by se někomu chtělo svěřit mu zpovědní tajemství. Topolánek a Grebeníček jako by se v poslední době vytratili, Němec je předsedou strany bez voličů. Zato ČSSD má Stanislava Grosse, který si vždy ví rady, má Petru Buzkovou, která stejně jako Pavel Dostál a Bohuslav Sobotka ve svém resortu působí kompetentně. A nezáleží na tom, že jmenovitě Buzková nevstupovala do veřejných konfliktů jako Gross, volič prostě věří politikům, kteří působí dojmem znalosti a jistoty, byť by to jen šikovně markýrovali.

Přesto ale platí, co bylo řečeno na začátku. Do voleb zbývají dva roky a ten, kdo vládne, má nejméně šancí vylepšovat si image. Není tedy jistě náhodou, že ledva se Gross stal prvním ve funkcích - což přináší větší riziko chyb vlastních, větší odpovědnost za chyby druhých, ale i kritičtější náhled veřejnosti - spadl na druhou příčku v popularitě. Takže můžeme být velmi zvědavi hned na příští průzkum preferencí, v němž se asi projeví i aktuální voličské zhnusení politikou, o něž se politici právě postarali svou neochotou vzdát se čtrnácti platů za dvanáct měsíců.

PRÁVO 23. září