Výbor se sice k názoru své členky, známé feministky, bojující proti mužské nadvládě v "postkomunistických" zemích, nepřiklonil, avšak přece jen výbor doporučil české vládě, aby vyšetřila podezření, že se v ČR romské ženy pod nátlakem sterilizují. Doporučení výboru jsou pro ČR závazná.

Podezřením se už několik let zabývá Evropské středisko pro práva Romů v Budapešti. Spolu s ním podala stížnost i seriózní česká občanská sdružení - Liga lidských práv, IQ Roma Servis a Vzájemné soužití Kumara Vishwanathana.

Věci se ujal, na základě stížností deseti romských žen, na vládě nezávislý státní orgán - veřejný ochránce práv, a to je dobře, o jeho nestrannosti se nepochybuje. I vládní zmocněnec má pověst člověka, který není ochoten krýt vládní nepravosti.

Zdá se, že ještě dnes jsou prvním zdrojem podezření na nucenou sterilizaci Romek tyto věty dokumentu Charty 77 z prosince 1978 Postavení Cikánů-Romů:

Zvlášť závažná je otázka sterilizace. (...) Souhlas romských žen ke sterilizaci je získáván ovlivňováním, jehož objektivita není zaručena, V některých obvodech se sterilizace romských žen provádí jako plánovaná administrativní praxe a úspěšnost pracovníků je na interních schůzích hodnocena podle počtu romských žen, jež se jim podařilo k souhlasu se sterilizací přemluvit.

Za takových podmínek je objektivnost vyloučena. Mnohdy je k získání souhlasu ke sterilizaci demagogicky využívána peněžní odměna. Tak se sterilizace stává jedním z postupů většinové populace proti populaci menšinové směřující k tomu, aby se v menšinové etnické skupině bránilo rození dětí."

Tehdejší dokument Charty je podrobný, vznikal ve spolupráci s odborníky z terénu (někteří byli po podpisu Charty 77 vyhozeni z míst sociálních kurátorů pro Romy). A poslední věta je napsána tak, že přebírá definici genocidy. Přesto jsme se tehdy rozhodli režim z genocidy Romů neobvinit, věděli jsme, že sterilizace Romek není centrálně řízena, že je věcí zdravotnických orgánů a přístupu jednotlivých lékařů.

Čtvrtstoletí po dokumentu Charty a po 15 letech od nastolení demokratických pořádků, které přinesly veřejnou kontrolu do všech oblastí života společnosti, ale upozorňuje pešťské středisko na možné případy ne zcela dobrovolných sterilizací. Někdy se prý souhlas získal při porodu a při porodních bolestech. Někdy byl dán po chybném porozumění užité terminologie nebo po obdržení manipulativní informace. Jindy mohlo chybět vysvětlení následků a možných psychických účinků sterilizace nebo informace o alternativních metodách antikoncepce.

Občanská sdružení požadují také vyšetřit, zda sociální pracovnice nevyvíjejí nátlak na romské ženy, aby podstoupily sterilizaci, nabízením finanční pobídky nebo hrozí odnětím sociálních dávek. Poslední, věc opravdu nezjistitelná je možnost rasistické motivace lékaře, který od ženy souhlas získal.

Zástupci české vlády středisku prý přiznali, že někteří čeští lékaři mají nevyspělou kulturu, pokud jde o práva pacientů. Zmocněnec Jařab prý přiznal, že informovaný souhlas ke sterilizacím problém je, avšak bagatelizoval názor, že by byl rasisticky podmíněn. Ministr sociálních věcí Zdeněk Škromach řekl, že se stížnost střediska "týká jen jediného místa, Ostravy, což je specifický případ sám pro sebe". Znepokojení odmítl s tím, že je založeno na "stereotypních a nepodložených formulacích a informacích". Pešťské středisko obé popírá.

Zdá se, že ombudsman může vyřešit jen něco. Věc je natolik závažná, že by i česká vláda a ministryně zdravotnictví měly zahájit vyšetřování, jímž by se uvedené pochybnosti rozptýlily, nebo potvrdily. Obvinění je příliš závažné.

PRÁVO 22. září