Také fotografie z českých lázní zvěčnily vyšší vrstvy v landauerech ověšených cestovními vaky, při piknicích z proutěných košů pod slunečníčky a v pruhovaných plavkách halících muže i ženy od hlavy k patě.

První světová válka té výlučnosti odzvonila, k radostem léta byly připuštěny i vrstvy střední. Rok co rok balila maminka od půli června objemná zavazadla, podávaná dlouho předem na Masarykově nádraží, aby včas doputovala k dalekému cíli.

Den po vysvědčení nebylo pod rozpálenou střechou haly k hnutí, přistavovaný vlak brán ztečí, lavice nestačily, tlačilo se i mezi, děcka se prala o zvlášť oblíbená místa na policích pro kufry. Stavělo se i v polích, vybíhalo čurat a naskakovalo za jízdy, pokřikovalo na sebe ze spuštěných oken, do Bakova se dorazilo za tři hodiny, do Bělé pod Bezdězem k večeru, od zastávky do města pochodovali lufťáci za valníkem s výbavou pěšky.

Druhá světová rozdělila Evropu na bohatou a chudou, do té se propadla také československá gubernie sovětského impéria. Léto už patřilo i proletariátu, který setřásl buržoazii, ale na krk se mu pověsily nomenklatury. Letní rozkoše mimo domácí klec se kupovaly jako kdysi odpustky, někdy dokonce výkonem, spíš ale úplatkem, práskačstvím i rozkošemi těla. Cestovním vehiklem se stávala auta uzpůsobená jako pojízdné spižírny. Kde stanula česká noha, tam ruce vyházely prázdné konzervy a lahve.

Pád železné opony zamíchal politikou, hospodářstvím, obyvatelstvem i samotným létem. Bylo tu náhle celé pro všechny, rozhodovala o něm jen kapsa anebo kuráž cestovat s prázdnou. Tak jako mávali nejdřív zpupně hlučící Sasíci markou v českých lázních, začali brzy mávat sílící korunou hlučně zpupní Čížci na chorvatských plážích. Dobu příprav, ale i těšení zkrátil pak na minimum systém, plašící přízrak v žáru trčících autokolon - Last minute! hurá tam - nevím kam, vidět to - nevím co, a třebas teď hned a klidně i bez kartáčku na zuby, když nezbytná je pouze kreditní karta.

Čtvero generací, čtvero tváří léta: léto kočárů, léto lokálek, léto aut, léto letounů. Co je všechna spojuje, bylo a zůstane vzrušení, jaké budí naděje, že se dík změně místa a způsobu života uděje i cosi, co z gruntu změní celou naši budoucnost. No, a ukáže-li se i letos, řečeno s Vančurou, tento způsob léta poněkud nešťastným? - Pak, zase po šrámkovsku, budiž pozdraveno léto příští!        

Autor je spisovatel

PRÁVO 18. září 2004