Soud původně nařčení z diskriminace smetl ze stolu, otočil až poté, co byl spor předložen velkému senátu. Ani tam ale nebyl verdikt jednomyslný a oponující soudci hovoří o verdiktu jako hrubém vybočení a precedentu, který může sloužit nejasným účelům.

KOMENTÁŘ DNE:
 Co brání vzniku evropské armády - Ideu vzniku společné evropské armády komentuje Thomas Kulidakis. Čtěte zde >>

Rozsudkem z roku 2007 soud přiznal 18 romských dětem z Ostravy odškodné 4000 eur pro každé za diskriminaci. Česko se pak zavázalo provést změny ve vzdělávání tak, aby už systém školství nebyl diskriminační.

Právo už před měsícem upozornilo na to, že současný tlak na společné vzdělávání handicapovaných a zdravých dětí má kořeny právě v otázce údajné diskriminace romských dětí. Ty tvoří velkou část osazenstva speciálních škol, kam se dostanou na základě diagnózy lehkého mentálního postižení. [celá zpráva]

Souvislost s rozsudkem přiznal i náměstek ministryně školství Stanislav Štech.

Průlomový rozsudek

Evropští soudci, kteří se postavili proti většině, upozornili, že Česko bylo vlastně potrestáno za to, že se snaží otázku vzdělávání romských dětí aktivně řešit, na rozdíl od postupu některých dalších členských států EU. „Česká republika je ve skutečnosti jediným státem, který se pustil do řešení problémů, s nimiž se potýkají romské děti v oblasti vzdělání,“ konstatoval soudce Boštjan Zupančič. Závěr soudu, že tím porušuje zásady boje proti diskriminaci, tak hraničí s absurditou.

„Soud tak posloužil k pozdějším účelům, které nijak nesouvisejí se zvláštním vzděláváním romských dětí v Česku. Až budoucnost ukáže, jakému účelu tento precedens poslouží,“ varoval soudce Zupančič.

Soudce Karel Jungwiert upozornil, že postoj soudu je průlomový v tom, že hodnotí a kritizuje vzdělávací systém celého státu. „Dvanáct států, které tvořily Evropskou unii v roce 1989, přiznává, že 250 000 až 300 000 dětí nikdy nenavštěvovalo školu. Je nutno konstatovat, že vývoj tuto analýzu spíše potvrzuje. V této oblasti není nic, z čeho by se dalo usuzovat, že by došlo ke zlepšení v průběhu následujících let a ještě méně po rozšíření EU,” uvedl soudce.

„V této žalostné situaci nicméně někteří považují za nutné směřovat svou kritiku na adresu České republiky, která je jednou z mála evropských zemí, kde téměř všechny děti, včetně romských, navštěvují školy,“ argumentoval Jungwiert.

Rasismem proti rasismu

Soudce Francisco Javier Borrego se zase pozastavil nad tím, že jednání soudu se nezúčastnily ani děti, ani jejich rodiče. Otázka na právníky z LondýnaNew Yorku, kteří Romy z Ostravy zastupovali, jestli byli někdy v Česku nebo jestli se alespoň se svými klienty setkali, zůstala podle něj nezodpovězena.

Soudce také ostře zkritizoval názor soudu, že rodiče romských dětí nedokážou vybrat svým potomkům školu. „Toto uvažování může vést k již dobře známým otřesným zkušenostem s odnímáním dětí jejich rodičům, kteří patří k určité sociální skupině, protože někteří lidé, vyzbrojení tak zvanými dobrými úmysly, vnucují všem občanům své vlastní pojetí života. Toto je příkladem smutné tradice lidstva bojovat rasismem proti rasismu,“ varoval.

„Je cynické se domnívat, že rodiče stěžujících si nezletilců nejsou schopni vychovávat své děti, jsou ale schopni podepsat plnou moc pro britského a severoamerického zástupce, které ani neznají!“ dodal Borrego.

Inkluzi tak, jak ji propaguje ministerstvo, kritizují mnozí pedagogové, rodiče handicapovaných dětí i sami lidé s nejrůznějším postižením, kteří vzdělávacím systémem už prošli.