Senát tedy třeba zrušit - není totiž pravda, co nám před pár lety říkal Pithart, že je méně stranický než Sněmovna...

Okolnost, že senátorky a senátoři nejspíše skutečně "nepřesouvali" své postoje a volili zhruba stále stejně, tu má být důkazem, že nejednali podle svého svědomí, nýbrž podle diktátu stran. Krkolomnost tohoto tvrzení (svědomití volitelé volí pokaždé někoho jiného?) je dalším nepřímým důkazem, že hlasování při volbě prezidenta mělo být veřejné. Takto si budeme moci vzájemně předhazovat, kdo jak hlasoval, ještě i po letech - nedá se to totiž ani dokázat, ani vyvrátit.

Na rozdíl od pana Svobody totiž nevím, kdo koho volil a na čí přání to bylo, vím však jistě, že když byl za minulého režimu čas chodit za plentu a volit tam tajně (tj. eventuelně škrtat), využili této možnosti jen málokteří z nás. Po třinácti letech se stále - poslanci a senátoři - domáháme "plenty", jako by šlo o výdobytek polistopadové demokracie. Možná dokonce, že někteří mají pocit, že tím nelítostně bojují proti komunismu. Jaksi po sezóně.

Právo hlasovat tajně má být výsadou jedině a výlučně občanů: poslanci a senátoři, které si občané zvolili, mají hlasovat před jejich zraky, aby ti první věděli, koho příště mají a koho nemají volit.

Senát při volbě hlavy státu prokázal smysl své existence mimo jiné tím, že ve třech volbách dokázal vytvořit ústavní většinu (Senát pokaždé "zvolil"), a to jinou než Sněmovna, nadto byl ve svých preferencích setrvalý.

Jak je zřejmé, není tento dopis jen odpovědí "senátumilovnému" čtenáři z Chotěboře, ale i sebekritikou. Dvakrát jsme se totiž vzájemně přesvědčovali tak dlouho, až jsme se přesvědčili, že když už jsme v první volbě začali tajným hlasováním, nešlo to pak již změnit. Šlo by to.

Tak se pak stalo, že jsme nakonec zcela regulérně zvolili prezidentem republiky Václava Klause.

(Autor je předsedou Senátu)

PRÁVO 12. března