Nebylo třeba se obávat bratrovražedných podpásovek od několika nedávno zdivočelých soc. dem. poslanců. Jednak by na ně tentokrát bylo vidět, jednak jim teď na rozdíl od prezidentské volby šlo o židle současné i budoucí, a o ty by se špatně hlasovalo se zemanovskou písní na rtech. Spolehnutí bylo předem také na unionisty a lidovce; ti první by se bez účasti ve vládě okamžitě vypařili z politiky, druhé by to znatelně oslabilo. Neochvějná jistota sto plus jeden, to bylo motem hlasování o důvěře vládě.

Vladimíru Špidlovi pochopitelně nešlo o pouhé "vyžehlovací" gesto vůči veřejnosti. Taky asi dobře ví, že odstředivé postoje některých koaličních, zvláště soc. dem. poslanců během tak výjimečného hlasování, jakým byla volba prezidenta, nutně neznamenají, že titíž se budou chovat nekoaličně při hlasování o zákonech. Špidla svou vlajku čerstvě potvrzené důvěry potřebuje vztyčit koncem března na sjezdu ČSSD, tam potřebuje delegáty přesvědčit, že znovu skáče přes kaluže. Premiér, který teď může mít pocit (ať už oprávněný, či nikoli), že opět drží v rukou tuhle jinak křehkou vládu, neboť mu to Sněmovna potvrdila, bude předsednické křeslo ve straně obhajovat s mnohem silnějším mandátem. A to přes všechna klopýtnutí, při kterých se jen zázrakem vyhnul nějaké zlomenině. Zbývá mu doufat, že sjezd bude stejného mínění.

Modrá a rudá opozice si včera díky jednotě koalice mohla zachovat tvář a neochvějně hlasovat proti vládě. Pád současné vlády by byl přitom tím posledním, co by si přála. Na to je totiž ještě brzy. Vždyť Špidlu teď čeká spousta nezbytné, leč nepopulární práce, za kterou mu běžný volič sotva zatleská, a kterou by proto za něho jak ODS, tak KSČM dělaly nerady. Je to především dlouho očekávaná fiskální a důchodová reforma, kterou Zemanova vláda v opozičně smluvním objetí jaksi "nestihla" udělat. A také osudové referendum o vstupu do EU.

Pokud se opozice pokusí volební období této vlády zkrátit, pak ne dřív než při hlasování o státním rozpočtu. Nejen ČSSD, ale hlavně KDU-ČSL a US-DEU by s tím měly raději počítat. Hlavně by si ze včerejška měly pamatovat, že hlasovací kázeň je to jediné, co drží při životě jejich těsnou většinu.

PRÁVO 12. března 2003