Vystrčen je plavovlasý, modrooký Vasja a dozví se, že zodpoví-li správně početní úkol, odjede domů v novém Moskviči. Kolik je devětkrát devět? Devadesát, vyhrkne ztrémovaný Vasja. Tak to je nám líto, řekne moderátor, ale publikum začne skandovat - Dejte mu šanci! Dejte mu šanci!

Že jste tak oblíben, ustoupí moderátor, tak ji tedy dostanete. Kolik je sedmkrát sedm? Padesát? zahádá zpocený Vasja. Tak to je nám opravdu, ale opravdu líto, nato moderátor, jenže publikum tleská a skanduje ještě hlasitěji - Dejte mu šanci! Dejte mu šanci!

Když vás váš kolektiv tolik miluje, dostane se moderátor konečně ke slovu, uděláme poslední výjimku, ale říkám předem, že zmýlíte-li se do třetice, odjedete autobusem. Kolik jsou tři krát tři? Devět, zkusí to mezitím uklidněný Vasja potřetí, ale publikum ho nedá ani teď, vstává, dupe a burácí znovu - Dejte mu šanci! Dejte mu šanci!

V České republice ji právě dostal mladý muž, když byl trochu podivným, ale demokratickým procesem vynesen do křesla premiéra. Dokonce i leckomu, kdo ho tam posunul, jeví se pro ně být málo vyzrálý politicky i lidsky. Mnoho odpůrců zmobilizoval, když při obsazování citlivých pozic podcenil paměť velké části společnosti. Další si přivolal vládním programem, který mu špatně oblékli do slov. Ale přesto si zaslouží svých sto dnů, aby předvedl, nač opravdu má.

Sto dnů hájení se v moderním světě dává všem nastupujícím činovníkům jako připomínka Napoleonova pokusu znovu vládnout Francii: přesně tak dlouho mu trvala cesta od návratu z vyhnanství na ostrově Elba až do oné osudné bitvy, která ukončila jeho éru jednou provždy. Na sto dnů má rozhodně svaté právo i mladý český premiér.

Člověku, který ho sice nezná osobně, ale bedlivě sleduje v médiích, nemůže uniknout snaha zavřít co nejvíc mezer v průpravě všeho druhu a napravit nejhorší přešlapy. Ty pokusy samy, prováděné navíc v obrovském tlaku, jaké s sebou podobné funkce přinášejí, nejsou zárukou úspěchu. Na jeho věk se mu ale až překvapivě zdařilo neztroskotat hned v úvodu ani na vlastní rozpolcené straně, ani na nejistých koaličních spojencích. Začal být schopen veřejné sebereflexe, a mediální obraz, který o sobě vytváří teď, svědčí o zrání, jaké právě mocný tlak leckdy urychluje.

A že ani pro opozici nesmí být země písečkem k boření hradů stavěných jinými, má dostat i on svou šanci správné odpovědi, kterou bouřící publikum nepřeslechne. Ne každá vede k Waterloo!

(Autor je spisovatel)