Češi, stále traumatizovaní holocaustem a považující politickou obhajobu Palestinců za účelové žvásty minulého režimu, se diví, jak je západní část EU vůči Izraeli kritická a vůči Palestincům vstřícná.

Nyní slýcháme něco podobného při hodnocení čečenského terorismu. Teorii, že je sice odsouzeníhodný, avšak pochopitelný, protože je zcela jiný než ve zbytku světa - čečenští "bojovníci" přece usilují o národní nezávislost na Rusku - nelze ovšem brát vážně. To v zájmu boje proti komunismu se vše ruské považuje za sovětské, a tedy komunistické, a vážně se tvrdí, že teroristé v Čečensku zasluhují podpory.

Byli to bohužel někteří čeští novináři, kteří měli od začátku 90. let dominantní postavení na trhu zpráv z Čečenska a kteří stále zatajovali a zlehčovali všechny jevy, které by mohly být pro demokratický svět nepřijatelné. Počínaje klanovou strukturou čečenského odboje zaměřeného na ovládnutí naftových cest a vyháněním ruského obyvatelstva, přes umělé oživování islámu a fundamentalismu (včetně kamenování cizoložníků před kamerami státní televize), až po vraždy a únosy posledních let, které se staly pro mnohé prostředkem obživy.

Ne, čečenský terorismus je stejně neospravedlnitelný jako kterýkoli jiný. Kdybychom chtěli násilí politicky omlouvat, byl by pro mnohé nejsnáze ospravedlnitelný "boj" organizace al-Kajdá, protože ona bojuje přece pro ďáblovi, západní rozmařilosti, sexuální nemravnosti, proti globalizaci a kapitalismu vůbec.

A přijatelný by byl i terorismus Palestinců, neboť je jen průvodním jevem jinak oprávněného boje proti státu, jenž jim ukradl území a půdu, vyhnal je a nyní to nechce napravit, i když ho k tomu nutí dlouhá řada rezolucí OSN a její Rady bezpečnosti. Na rozdíl od Čečenska atentáty značná část Palestinců podporuje.

Historický a politický kontext nemohou ale terorismus omluvit a dokonce ho nemohou beze zbytku ani vysvětlit. Hranici mezi odbojem a terorismem, mezi partyzány a teroristy či bandity lze stanovit jen obtížně, navíc se s časem mění.

Atentát na Hitlera či Heydricha jen málokdo zpochybňuje coby mravný čin. Ztotožňujeme se s partyzánským bojem proti nacismu. Když jsme ale před deseti lety připravovali v Komisi OSN pro lidská práva stanovisko ke věznění dnešního prezidenta Východního Timoru, zaměřili jsme se raději na neregulérnost jeho soudního procesu. Xanana Gusmao stál v čele ozbrojeného boje, a i když partyzánské operace sám neřídil, nebyla už pro OSN kvůli tomu jeho politická obhajoba přijatelná.

Cena lidského života stoupla. Hranice mezi oprávněným odbojem a terorem se hledá i při dnešním posuzování činů bratrů Mašínových. Boj muže proti muži se zbraní v ruce bývá přijatelný. Zabíjení již odzbrojených vyvolává morální odpor. Útok na hasiče běžícího k požáru je snad pro všechny sprostý zločin.

Řešení je ovšem v jednání s těmi, kteří v Palestině podali důkazy, že proti terorismu účinně vystupují, a v Čečensku s těmi, kdož snad tyto důkazy předloží, i když se v minulosti sami uchylovali k násilí. Řešení je také v mezinárodní pomoci a kontrole. Ruská federace se právem dovolává pomoci Rady bezpečnosti. Je ale také členem Rady Evropy i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a ty by jí měly pomoci vysláním expertů a možná i mírových sil. Budou s tím Rusové souhlasit?

Řešení je také v naší podpoře demokracii, v Izraeli, v Palestinské autonomii i v Ruské federaci. Její prohloubení spolu se zmírňováním sociální bídy a hospodářské závislosti může terorismus alespoň oslabit.