Článek
„Byl jsem s ním v kontaktu poslední čtyři roky. Byl ztělesněním noblesy zašlých časů, která se snoubila se skromností, publicita mu nebyla příjemná,“ řekl Novinkám Grossmann.
V květnu 2014 byl Končický povýšen na generálmajora a letos na jaře jmenován do hodnosti generálporučíka. Byl nositelem nejvyššího státního vyznamenání - Řádu Bílého lva, Československého válečného kříže, Československé medaile Za chrabrost, Československé medaile Za zahraniční odboj, Sovětského Řádu slávy, Sovětské medaile Za Prahu, Sovětské medaile Za vítězství nad Německem, Polského Válečného kříže a řady dalších československých, sovětských a polských vyznamenání.
Končický se narodil v roce 1925 v Trosťanci na Volyni. "Ještě před svým vstupem do války jsem prožil nelehké dětství a dospívání. Polonizaci rodné Volyně vystřídali se svou tvrdostí Bolševici, na které zas plynule navázali barbarští nacisté. Zažil jsem též zbytečně krvavé řádění banderovců, ale i po zuby ozbrojených polských či dokonce pobaltských pořádkových sil vyzbrojených Němci," vzpomíná Končický v životopise.
Do československé tankové brigády v Rusku dobrovolně narukoval v roce 1944 a se Svobodovými jednotkami se dostal do Československa, kde, přestože byl vychován jako československý vlastenec, nikdy před tím nebyl. Bojoval na Dukle, u Jasla a zúčastnil se jako velitel tanku osvobození Ostravy.
Z armády ho vyhodili po srpnu 1968
Po válce zůstal Končický v Československu a v 50. letech se podílel na budování tankového vojska. Řada dodnes platných postupů a doktrín je jeho dílem. Z armády byl propuštěn po roce 1968 kvůli odmítavému postoji k okupaci Československa.
„Byl schopen vnímat i nepřítele s nadhledem, i Němci pro něj zůstali lidmi. Nebyl dogmatik. Dokud to šlo a zdraví mu to umožňovalo, snažil se být společensky činný,“ připomněl Grossmann fakt, že Končický byl předsedou Čs. obce legionářské, jednota Ostrava 1 a předsedou MV Českého svazu bojovníků za svobodu v Ostravě.