Ve výstavní místnosti ta dobrá žena spatřila na podlaze plastikový pytel s nějakým sajrajtem, a tak ho svědomitě vyhodila do kontejneru na odpadky. Teprve po příjezdu popelářů se zjistilo, že šlo o výtvarnou instalaci německého umělce Gustava Metzgera s názvem první veřejná demonstrace autodestruktivního umění. Galerie to musela umělci kompenzovat, osud uklízečky není znám, pouze tušen.

Správně by podle mě neměl Metzger dostat nic. Monu Lisu zarámovanou na zdi mezi odpadky nikdo nevyhodí. Jestli ale mezi odpadky skončí vystavovaný artefakt, který se záměrně smetí podobá, pak jde o legitimní završení uměleckého procesu, naplnění výtvarníkova záměru a uklízečka měla dostat metál, popřípadě půlku Metzgerova honoráře. To víte, co se dá od konzervativní Anglie čekat.

Zůstaňme ale u té inspirace, a to v Česku. V našich politických galeriích jsou uklízečkami voliči. Jednou za čtyři roky někoho opráší, někoho zametou do odpadků. Politické Mony Lisy se jim mohou líbit nebo nelíbit, ale jestli visí na zdi svých povinností ministra, poslance, senátora, mohou získat nebo ztratit hlasy a politickou moc, ale většinou neskončí v popelářském voze.

Kdo se však do politiky od začátku instaloval jako smetí, bývá voliči zameten. Na mnohé takové smetí se už obtížně vzpomíná, třeba na Sládkovy republikány, nebo na chrousty mlsající důchodce, či na obnovitele Velké Moravy. Šup na skládku, a pěkně bez kompenzace.

Co si teď ale myslet o "artefaktech" chystajících se kandidovat do senátorských voleb, o rockerovi, co chce politiku obohatit o přímočarost rokenrolu, o hokejistovi, co chce lidem zlevnit vstupenky na hokej, o lidovém pěvci, který v komunální politice nevěděl, o čem se hlasuje, ale byl vždycky pro. Není tenhle způsob inspirace politiky uměním trochu ujetý?

Záměr stran postavit na stranické kandidátky slavné sportovce a umělce je jasný: hlavní je získat křeslo a živou mašinu na hlasování. Velmi chytré, jenže smyslem voleb je přeci zvolit do politiky lidi, kteří mají předpoklady to poslání vykonávat. Takže co to vlastně budeme volit, Mony Lisy, nebo smetí?

Nemám nic proti umělcům, sportovcům či jiným mediálním bavičům mířícím do politiky. Někteří v ní mohou mít zasloužený úspěch a my z nich prospěch. Jen jsem přesvědčen, že do horních pater politiky měli by prolnout zezdola přirozeným způsobem poté, co třeba v komunální politice potvrdí své předpoklady být užitečnými při spravování věcí veřejných.

PRÁVO 28. srpna 2004