Nejhorší osud však potkal rodinu předsedy plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary Josefa Pudila. V jediném hrůzném okamžiku přišel o své dvě dcery - Kateřinu, které by v neděli bylo šestnáct let a ani ne dvouletou Elišku, o svou tchýni a švagrovou.

Sám čtyřiačtyřicetiletý Pudil leží na jednotce intenzivní péče v prachatické nemocnici a jeho stav je podle lékařů stabilizovaný. Manželka Petra je hospitalizována v nemocnici v Českém Krumlově.

Je to strašné

"To, co se stalo jeho rodině, je strašné. Josef s oddílem spolupracoval asi patnáct let. I proto po mě před rokem převzal předsednictví. Je to moc fajn člověk," přiznal čestný předseda plaveckého oddílu Petr Volf.

Rudolf Froněk z Karlových Varů, který přežil nehodu autobusu bez vážného zranění, byl s manželkou a synem ubytován v Ramsau na jedné chatě s Pudilovými. "Je to strašné neštěstí. Znám Pudila již delší dobu jako vynikajícího plaveckého trenéra a hlavně člověka. Jeho holka výborně plavala závodně. Strašné," těžko hledal slova Froněk.

"Pudilovi nebyli v Ramsau poprvé. Jeli tam už po několikáté, protože se jim tam líbilo. Domluvili jsme se s nimi letos poprvé, že také vyrazíme. Skvělí lidé," uzavřel Froněk, který se podle vlastních slov možná zachránil tím, že z patra autobusu se navečer přestěhoval spát dolů k synovi. "Asi dvakrát jsme se převrátili, ale nevím to přesně, protože v tom kole si to člověk neuvědomí.

Hned jsem hledal kluka a vyrazili jsme boční okno, které bylo nyní nad námi a tudy jsme vytáhli z autobusu všechny děti. Slyšel jsem manželku jak křičí o pomoc, tak jsem věděl, že to bude dobrý," uvedl a dodal: "Měla velké štěstí v neštěstí, protože hned za ní seděla švagrová pana Pudila se svým přítelem. Ani jeden nehodu nepřežili."

Přinesla alespoň kytičku

"Chodila jsem s Katkou Pudilovou na základní školu. Byla to hrozně fajn holka a kamarádka," rozplakala se včera u pietního místa na karlovarském krajském úřadě, plného květin a hořících svíček, bývalá spolužačka mrtvé dívky, která sem přinesla také kytičku.

Hluboké zoufalství cítí i ekonom TJ Slovan Otakar Vaněk. "Je mi jednaosmdesát a ve sportu dělám hrozně dlouho. Ale něco takového jsem nikdy nezažil. Znal jsem je v podstatě všechny. Děti Banzetovy, holky Pepy Pudila, oba Bořkovi. Jsem z toho opravdu zoufalý. Nevím co se k takové tragédii dá vůbec říct," dodal Vaněk.

Aby alespoň rodinám, které nehoda tak tragicky zasáhla nějak pomohli, chtějí se sportovci a přátelé sejít a dohodnout se na tom, jak pomoci. "Zítra budeme jednat na výkonném výboru TJ a dohodneme se, co bychom mohli pro ty rodiny udělat," řekl Vaněk. O den později by se chtěli přátelé z oddílu sejít i s příbuznými v Lázních V. "V tuto chvíli zatím ani nemáme dost informací, nevíme, jak na tom kdo je. Ale chceme se sejít, abychom se domluvili, jestli můžeme být něčím nápomocní," potvrdil Petr Volf.