Pak se ale ukázalo, že Zdeněk Kořistka - aspoň jeho tvrzení nikdo nepopřel - neinformoval novináře ze své iniciativy, ale prostě mu z jedněch novin zavolali, že už to vědí, a on něco připustil. Je-li to pravda, konstatujme, že Kořistka je málo prozíravý člověk, když jde na jednání se spolupracovníkem předsedy ODS bez nestranného svědka (účastník Jan Večerek je sice jeho přítel, ale i Topolánkův člověk) a hlavně bez zapnutého magnetofonu v saku. Pošetilost o to větší, že Kořistka už poslancem byl, a ví, jak to chodí v jámě lvové, když jde o všechno.

Ukázalo se také, že Kořistka nevyniká nadměrnou statečností, když na údajnou nabídku neřekne, že si celou věc musí rozmyslet, s manželkou se poradit, a že se s panem Dalíkem ještě setká - a věc neoznámí předem policii. To by bylo ještě velmi daleko od řízené provokace, podle Kořistky přece nabídku učinil Dalík či Večerek, Kořistka ji nevymáhal. Takoví odhalovatelé korupčního jednání by měli spíš dostávat metál.

Kořistka tedy netrpí ani přehnanou prozíravostí, která by mu jako poslanci slušela, ani nemá dobrodružnou povahu. Za to se ovšem do kriminálu nechodí, to by musela sedět velká většina občanů. Logická úvaha, že buď on jako lhář a pomlouvač ODS, nebo Dalík jako pachatel trestného činu podplácení, by měli být stíháni, svědčí přitom o neznalosti soudních poměrů.

V celonárodní sportovní disciplíně zvané "podávání trestního oznámení" je většina podnětů nesmyslných, zákonu neodpovídajících, a některá jsou přímo zlovolná. Policejními orgány a státními zástupci odložené věci nemají ale v převážné většině případů žádné trestněprávní důsledky pro oznamovatele, byť si vymýšlel a lhal.

Ostatně i tam, kde žádní lživí oznamovatelé nevystupují, je obtížné obžalovaného usvědčit. Ve vyspělých demokraciích je jich "pro nedostatek důkazů" osvobozeno ještě více než u nás. Volba "buď jeden - nebo druhý" prostě neplatí. Tím nechci nepatřičné jednání poslance Kořistky zlehčovat, do podezření, že si vše vymyslel, se dostal sám svým neodpovědným jednáním a pak po dotazu novinářů svou žvanivostí.

Jenže já si nemyslím, že si to poslanec Kořistka vymyslel. Tím ovšem netvrdím, že se někdo dopustil pokusu trestného činu podplácení, aby mě třeba nenařkl z trestného činu křivého obvinění; jeden si musí dát v této zemi pozor. Možná, že si to ale myslí policie, protože šetření před zahájením trestního stíhání vede policejní orgán - podle vyjádření mluvčí Policie ČR v televizi - právě pro trestný čin podplácení. (To je zákonný výraz pro tento typ korupčního jednání.) Činí tak z vlastní iniciativy, jak to zákon předpokládá. Nevšiml jsem si, že by šetřila podezření z trestného činu pomluvy.

Pravdu o rozhovoru mezi Dalíkem a Kořistkou už nikdy nezjistíme, svědek události Večerek má zájem na tvrzení, že nějaký výrok třeba neslyšel. A kdo dokáže, že slyšel? Každému z nás tolik věcí uniká, i těm, kteří nejsou nahluchlí.

Marek Dalík udělal chybu. Práh jeho citlivosti na korupční jednání je už natolik snížen, že veřejně přiznal, že - v žertu ovšem! - mluvil před Kořistkou o jeho možné perspektivě českého konzula v Drážďanech. Méně otrlý Mirek Topolánek se právem zhrozil. I na poslanecký klub, který nevyniká přehnanou citlivostí na finanční manipulace uvnitř ODS, to bylo už moc a začal protestovat. Trestní oznámení na Kořistku se moudře rozhodl nepodávat, chce proti Kořistkovi vystoupit cestou občanskoprávního sporu na ochranu osobnosti, zde dobrého jména ODS.

Doufejme jen, že celá věc neskončí jen jednou vzrušenou debatou v poslaneckém klubu ODS a odrazí se také v širším úsilí o potlačení korupce.

PRÁVO 27. srpna