Právě to se stalo Adamovi a Lence, mladému páru z Prahy, který má už nějaký čas v dlouhodobé pěstounské péči tříletou holčičku.

„Jeden den nám zavolali z magistrátu, že se Pavlíně narodila sestřička a rodiče o ni nejeví zájem. A že by bylo vhodné, abychom si ji vzali jako pěstouni k sobě vzhledem k tomu, že se jedná o sourozence,“ vyprávěl Právu Adam.

Blesková akce

Pár měl na rozmyšlenou dva dny, pak už vše probíhalo velmi rychle – příslušná sociální pracovnice podala na soud žádost o předběžné opatření, vykonatelné do 24 hodin, a soud ji během několika hodin potvrdil.

Druhý den si už Adam s Lenkou jeli pro několikadenní Andreu do porodnice.

„Byly to asi nejvíc hektické dny v našem životě. Večer předtím jsme museli všechno nakoupit, ze dne na den přeorganizovat všechny plány. Přišlo to zrovna v době, kdy Pavlína už začala chodit do školky a my jsme konečně našli trochu volného času. S tím byl okamžitě konec,“ vzpomíná Adam.

Prvnímu dítěti byly skoro dva roky, když si jej pár bral do péče, pečovat o kojence se museli učit za pochodu. „V práci si mě kolegové dobírali, že jsme měli nejrychlejší těhotenství na světě,“ říká s úsměvem.

Po roce se mění rodina

Pro přechodné neboli profesionální pěstouny je to běžná praxe. Ti musí být připraveni převzít dítě do péče s nadsázkou ve dne či v noci, dítě u nich ale může zůstat maximálně rok – poté putuje do jiné pěstounské rodiny či do adopce.

U dlouhodobých pěstounů je situace jiná, ti se většinou na příchod dítěte do domácnosti mohou připravit. To je i jeden z důvodů, proč dostávají oproti přechodným pěstounům menší finanční odměnu.

Pro dítě platí čím dříve, tím lépe

Přesto je taková situace pro dítě ideální. Jak upozorňuje psycholog Martin Galbavý, čím dříve se dítě dostane do rodiny, tím lépe. „Pro dítě je určitě plus, když se rovnou dostane do rodinného prostředí a nevyrůstá v kojeneckém ústavu. Ten je sice dobrý v tom, že zajistí lékařskou péči a podobně, ale chybí tam rodinné zázemí, kdy se o dítě stará jeden člověk, na kterého si může vytvářet vazbu,“ řekl Právu.

I z toho důvodu dnes někteří politici hovoří o nutnosti transformace kojeneckých ústavů. „Dlouhodobí pěstouni ovšem do takové situace někdy nechtějí jít, protože nemají jistotu, že si biologičtí rodiče nebudou později chtít vzít dítě zpět. U přechodných pěstounů tento problém není, ti s tím počítají,“ upozornil Galbavý.

A to je právě případ Adama s Lenkou, kteří se zatím starají o holčičku v rámci předběžného opatření a o přijetí do pěstounské péče musí rozhodnout zase soud. Biologičtí rodiče se do té doby mohou kdykoli přihlásit.