Během let se však čokoládový pocit měnil v občanskou povinnost a v posledku v nucené práce. Dveře ke svobodě mi v úterý pootevřeli poslanci, jednající o důvěře vládě: volit tyto lidi? A k čemu je to dobré?

Hodiny a hodiny jsem sledoval exhibici žvanivých slimejšů na staroslavné půdě sněmu Českého království, smyslu však ne a ne se dobrat. Změnil někdy nějaký poslanec svůj názor a zběhl snad po takové debatě od opozice k vládě či naopak? Nikdy! Skoro osm hodin trvala tato duchamornost, během níž poslanci těžce zápolili se skloňováním číslovek. Věnec z olivovníkového listí v tomto ohledu právem získal poslanec Říman z ODS, ale i dalším poslancům ve škole zatajili, že "o dvouch" je hotentotština, zatímco česky je "o dvou". A nikomu z opozičních poslanců ani na mysl nepřišlo, že jejich hodinové slovní průjmy musí ve Sněmovně přetrpět dva těžce nemocní koaliční poslanci, jeden dokonce na půldenní revers z nemocnice propuštěný. Dobře jim tak, nemají podporovat vládu. Humanismus jakýsi modrorudý.

Abych se z té exhibice před televizními kamerami nepošetil, listoval jsem si v ukázkách z projevů v Dolní sněmovně britské. A rozhodl jsem se ještě jednou se do té druhdy čokoládové, později donucovací pracovny vrátit a k volbám jít. Avšak ne dříve, dokud se v české Sněmovně neobjeví politik, který by při tak důležitém jednání, jako je schvalování vládního prohlášení, nepohovořil asi takto: Dámy a pánové, zejména vy, přátelé z vládní koalice! Nepochybuji, že jste při jeho vypracování byli vedení nejlepšími úmysly. Jistě sami tušíte, že se vám všechno nepovedlo a já teď upozorním na body, se kterými naše strana nemůže souhlasit. Protože jsme rozhodnuti po nejbližších volbách převzít od vás kormidlo, přejeme vám, aby to dobré z vašeho programu se vám povedlo, protože i nám se pak bude lépe vládnout. Při řešení problémů, přesahujících volební období, budeme loajálně s vámi hledat kompromis, aniž bychom se vzdávali našich nedotknutelných zásad. Mnoho štěstí, ctihodní protivníci!

Takový počin by zasel semínko, které by asi nezašlo, protože by přitahovalo preference myslících voličů.

Avšak "dalekáť cesta má, marné volání", říkám s klasikem. Tuším, že z někdejší čokoládové volební povinnosti budu spojenými silami koalice a opozice osvobozen.

PRÁVO 26. srpna 2004