„Pocházím z romské komunity a vím, jak je těžké něčeho dosáhnout, když člověk pro svůj rozvoj nemá dobré podmínky. Není to tak, že by mě někdo mlátil na ulici, protože jsem Rom. Ale vidím, co se na ulicích děje, a trestní právo mě zajímá už od střední,“ uvedl.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Proto jsem si vybral školu se specializací na právo ve veřejné správě. Jednou chci pracovat jako kurátor, třeba tady u nás, v Praze 5,“ popisuje své plány Roman, který před měsícem nastoupil do prvního semestru soukromé vysoké školy. Složení přijímacích zkoušek byl první úkol, pak ale musel Roman přijít na to, jak za svá studia zaplatí – školné je 35 tisíc korun za semestr. V tom mu pomohl společný projekt Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a ČSOB – Fondu vzdělávání.

Sen o advokacii

„Nemáme moc peněz. Bratři pracují v Německu, máma je doma se sestrou na mateřské a tatínek přišel o práci, teď vydělává na brigádách,“ uvedl Roman. „Přesto mi naši pomáhají, jak můžou. Já beru různé brigády. Žádal jsem o podporu u několika nadací, řada z nich se zaměřuje přímo na podporu Romů, nikde to ale nevyšlo. Až tady,“ poznamenal student prvního ročníku Vysoké školy podnikání a práva v Praze.

Od malička sní o vlastní advokátní kanceláři, což není v jeho okolí, jak sám Roman připouští, úplně obvyklé. Svou vůli a odhodlání jít si za svým cílem získal sportovně založený kluk zřejmě u hokeje, který hrál 11 let. „Sen o advokacii je ještě o stupeň výš a nevzdávám ho. Musím jen pořádně studovat a mohl bych pak třeba přestoupit na univerzitu. A když ne, budu kurátorem a budu pomáhat lidem, kteří se ocitli ve stejné situaci jako já. Chtěli být lepší, víc se snažit, ale chyběly jim k tomu peníze nebo podmínky. Mám teď dluh, který chci vrátit,“ dodává odhodlaně Roman.

Mezi dalšími šestnácti studenty, kterým se stejně jako Romanovi rozhodl letos na podzim pomoci Fond vzdělávání, je i Honza (18) z Úpice na Trutnovsku. Narodil se jako zdravý chlapec, ale v pěti letech u něj lékaři objevili svalovou dystrofii. Postupně se jeho stav zhoršoval, dnes se pohybuje na elektrickém vozíku. Bydlí jen s tatínkem v rodinném domku.

Pomoci se dostalo tisícovce mladých

Udělené stipendium nadšenému matematikovi a programátorovi umožňuje studovat Obchodní akademii Olgy Havlové v Jánských Lázních a bydlet zde na internátu, kde volný čas navíc věnuje vedení redakce školních novin.

Fond nově pomáhá také Evě (23), která je ve 4. ročníku Fakulty výtvarných umění na VUT v Brně, kde si plní sen studiem sochařství. Úskalí způsobila dívce, která žije jen s tatínkem v domku v Nivnici, finanční nákladnost oboru, byť na státní škole. Materiál na sochy si totiž musí studenti platit sami. Díky fondu se nemusela vzdát svého snu a už nyní její první úspěchy naznačují slibnou kariéru umělkyně, která měla o něco těžší start než ostatní.

V 15 letech začala vydělávat

Fond vzdělávání, který za dvacet let své existence už finančně vypomohl 997 mladým lidem se zdravotním či sociálním handicapem, přispěl i dívce, jež pomoc marně hledala mnoho let. Natalye (18) se se svou rodinou přistěhovala do Česka, když jí bylo půl roku a její rodiče se rozhodli prodat dům v rodném Kazachstánu.

Odvážný životní krok rodina neunesla. Rozchod rodičů, boj se závažnými psychickými problémy matky donutily Natalyi, aby v patnácti letech začala vydělávat. Nechtěla se vzdát studia na střední škole, a tak pracovala v pohostinství. Až jí došly síly. Nakonec to však i díky fondu zvládla. Nyní studuje Pedagogické lyceum a žije v pražském Zařízení pro děti – cizince.

„Původní úmysl Olgy Havlové bylo pomáhat dětem z dětských domovů. Pak jsme začali pomáhat i těm se zdravotním postižením a i dětem trpícím sociálním handicapem, aniž by žili v ústavu. Jsou to talentovaní studenti, kteří například žijí jen s matkou v invalidním důchodu, mají další sourozence a na studium nemají peníze, třebaže jsou talentovaní,“ říká Monika Granja z Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.