Zákon nezákon, všichni cítíme, že to není v pořádku, protože vražda z ruky dítěte se neliší od vraždy spáchané dospělým zločincem. Svět z ní má úplně stejnou bolest. A co je horší, svými vlastními právními předpisy jsme si nadělili podívanou na to, jak po zločinu nenásleduje trest, čili nefunguje jedna ze základních civilizačních jistot.

Zarytí ochránci dětských zločinců namítnou, že dvanáctiletého kluka nelze zavřít do kriminálu, protože by to zdeformovalo proces jeho dospívání, stal by se ještě horším. Co ale horšího se už s člověkem může stát, když už je vrah! A co udělá s duchovním vývojem toho kluka poznání, že bez trestu směl zabít člověka a může klidně ještě tři roky beztrestně vraždit, třeba každý týden, dokud mu nebude aspoň patnáct? A taky co to dělá se společností, která není schopna mít nástroje, kterými se lze bránit dětskému zabijákovi.

Říká se, že děti jsou nevinné. To si ale vymysleli zase jednom lidi, protože příroda žádný pojem nevinnosti, k tomu ohraničené věkem, nezná a netoleruje.

Každý takový případ, kdy vraždí dítě, vyvolá tlaky na snížení věkové hranice pro ztrestání zločinců. Pro zřízení speciálních zařízení pro izolaci dětí-zločinců. A vždycky to za čas utichne. Až si budou politici, zvlášť zákonodárci, sestavovat ten svůj slavný etický kodex, mělo by v něm stát: Nebudeme tolerovat zákony, které nás vůči zločinu odsuzují k bezradnosti.

PRÁVO 26. srpna 2004