Článek
Jejich jména ale zůstávají v utajení s odkazem na citlivost údajů. Jisté pouze je, že jde o poslance soc. dem., lidovce a komunistu.
„V letošním roce nemocenskou čerpali tři poslanci, z toho jeden opakovaně,“ sdělil na dotaz Práva šéf tiskového odboru Sněmovny Roman Žamboch.
Podle mluvčí Senátu Evy Davidové od počátku desátého funkčního období, tedy od října loňského roku až dosud nebyla senátorům vyplacena žádná náhrada za nemoc.
Poslanci i senátoři si tak s neschopenkami příliš hlavu nelámou, byť se na zákonodárce vztahují obdobná pravidla jako na zaměstnance. Tedy první tři dny nemoci zdarma, další příjem snížený na šedesát procent.
V českém parlamentu platí pravidla, podle nichž stačí absenci písemně omluvit šéfovi komory, aniž by někdo zkoumal, zda je oprávněná či nikoli. Většina dá přednost výhodnější variantě. Tedy klidnému marodění bez ztráty koruny.
Nejsme děti
Základní plat poslance a senátora letos činí 61 400 korun hrubého měsíčně a k tomu mu náleží paušální náhrada za dopravu, stravné a reprezentaci 31 900– 43 200 měsíčně hrubého. Většina poslanců má i nějakou funkci s příplatkem. Například šéf parlamentního výboru pobírá 86 400 korun hrubého.
Seznam omluv při každém zahájení jednacího dne přitom bývá dlouhý. Někdy se omlouvá i desítka poslanců ze zdravotních důvodů, další z rodinných nebo pracovních důvodů. Politici často argumentují tím, že nejsou malé děti, aby je někdo musel kontrolovat, a navíc ani šéf komory není jejich nadřízený.
To už dříve připustil šéf Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), který Právu řekl, že není zaměstnavatelem poslanců, a nemá tudíž oprávnění kontrolovat, proč se omlouvají.
A pokud jde o nemocenskou? „Nikdo ze Sněmovny nemá právo ověřovat, zda jde o skutečné zdravotní důvody, a ani nemůže poslance nutit, aby o nemocenskou požádal,“ dodal Hamáček.
Rekordman Čuba
V Senátu patří mezi nejkřiklavější případy František Čuba (SPO), poradce prezidenta Miloše Zemana, který bývá často kritizován za svou pasivitu. Čuba v tom ale problém nevidí a sám letos v květnu veřejně prohlásil: „V únoru jsem byl na operaci s okem, tři měsíce jsem marodil.“ Totéž zopakoval v červnovém rozhovoru pro časopis Týden, když prohlásil, že se nechce vymlouvat, ale „v podstatě čtvrtý měsíc marodí s očima“.
Využívání možné výhody ve svůj prospěch by patrně nebylo nic mimořádného, pokud by se ale Sněmovna před časem bouřlivě nepohádala nad návrhem poslanců KSČM, aby se zaměstnancům znovu proplácely i první tři dny nemocenské.
A hlavní argument odpůrců? Proplácení už od počátku nemoci budou mnozí lidé opět zneužívat a navíc někteří zaměstnavatelé vycházejí v těchto případech svým pracovníkům vstříc. „Kolikrát slyšíme z tribuny omluvu za nemoc poslankyně či poslance. Ptám se vás: Kolik z vás přineslo nemocenský lístek? Tak to je i u uvolněných členů v krajích i obcích,“ rozohnil se ve Sněmovně Miroslav Opálka (KSČM).
Podle něj má každá skupina možnost nějakého úniku, ovšem „jenom ten obyčejný zaměstnanec bohužel ne“.
Šéf klubu ODS Zbyněk Stanjura pak zdůvodnil, proč i zákonodárci nečerpají nemocenskou. „Pravda je taková, že jestli si někdo nebere nemocenskou, tak to jsou vyšší příjmové skupiny, protože je limit na nemocenskou,“ pravil Stanjura. „Znáte přece lidi ze svého okolí, kteří mají nadprůměrné platy a kteří si nemocenskou nevezmou nikdy – mají hypotéky, mají nájmy a nemohou si dovolit žít dlouhodobě, pokud ta nemoc není opravdu vážná, z nemocenského pojištění,“ dodal.