Soud začal ve čtvrtek projednávat první z dosavadních čtyř podaných žalob, v níž řád zprvu požaduje dva pozemky v Heřmánkovicích na Broumovsku. Výsledek sporu o bezvýznamné pozemky nepochybně ovlivní konečný soudní verdikt v celé restituční kauze. „Všechny žaloby se opírají o jedno. Snaha zkonfiskovat majetek benediktinů byla, ale není prokázáno, že k tomu došlo,“ potvrdila právnička benediktinů Alena Štumpfová. Odmítá povalečnou konfiskaci požadovaného majetku podloženou údajně nikoli důkazy, nýbrž domněnkami.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Konfiskaci motivovala hamižnost

Konfiskaci prý požadovaly z ryzí ziskuchtivosti instituce v poválečném Broumově. „Bylo to svinstvo a je to pořád stejné,“ podotkla Štumpfová.

„Nejde o svévoli. Rozhodnutí, že majetek benediktinů byl zkonfiskován, předcházelo velmi pečlivé prověřování archivních dokumentů. Správní orgán je povinen zajistit všechny důkazy, což mu nelze klást k tíži. Benediktinům majetek nevydal, jelikož zjistil, že nejde o oprávněnou osobu, jelikož byly splněny podmínky konfiskace,“ reagovala zástupkyně žalovaného Státního pozemkového úřadu Šárka Lindovská.

Kauzu soudce Jan Fifka přirovnal k Opočnu, kde restituční spor skoro čtvrt století opakovaně zaměstnává celou hierarchii českých soudů. „Jde o první vlaštovku, kde se pokusíme vyřešit podstatu sporu, což lze aplikovat v dalších řízeních,“ okomentoval Fifka první soudem projednávanou žalobu benediktinů.

Benediktini chtějí Broumovsko

Řeholníci se domáhají skoro celého Broumovského výběžku, kde vlastnili majetky od roku 1213, kdy jim zhruba čtyři tisíce hektarů polí, lesů a luk daroval Přemysl Otakar I. Nároky jednoho z nejstarších římskokatolických řádů původem z italského kláštera Monte Cassino zkomplikoval nedávno objevený dopis ministra zemědělství Julia Ďuriše adresovaný v roce 1946 tehdejšímu broumovskému opatovi.

Ďuriš v dopise popisuje kolaboraci benediktinů s nacisty a následnou konfiskaci jejich majetku. Pravost dopisu na rozdíl od konfiskačního výměru Štumpfová nepopírá.

„Obsahem něčeho, co nebylo vydáno, nelze argumentovat. Nešlo o konfiskační výměr, ale pouze jeho konspekt,“ tvrdí Štumpfová, podle níž církevní majetek ani konfiskovat nelze.

„Majetek církve je povahy veřejné. Právní povaha církví proto vylučuje užití Benešových dekretů,“ argumentuje Štumpfová.

Část nárokovaných majetků měli podle žalované strany mniši pozbýt při pozemkové reformě započaté vládou tehdejší Československé republiky v roce 1919 a posléze konfiskací v roce 1945, tedy před termínem, na který se vztahuje restituční nárok. Zábor pozemků během roku 1919 ale podle Štumpfové automaticky neznamenal ztrátu vlastnických práv, o něž benediktini prý v Heřmánkovicích přišli teprve v roce 1962.