Důvodem veřejného honu na mou osobu i pověst je to, že jsem před patnácti lety byl policista a hrou osudu jsem byl v nesprávný čas na nesprávném místě. A plnil rozkaz. Konkrétně jsem velel rotě, která měla svůj úkol na Václavském náměstí v průběhu tzv. Palachova týdne. Ne, nebudu se vymlouvat, že jsem byl tehdy proti zásahu, nebo dokonce měl disidentské smýšlení.

Byl jsem pětadvacetiletý kluk, který dostal úkol. Musel jsem ho provést profesionálně, ale zároveň jsem se ho všemi silami snažil splnit co nejlidštěji. Aby nedošlo ke zraněním demonstrantů či zvědavých přihlížejících. Aby ani nikdo z mých lidí nebyl zraněn. Aby nedošlo k eskalaci napětí.

Přiznám se, že jsem tehdy byl příznivcem myšlenek Gorbačova. Věřil jsem, že věci se dají řešit v klidu. Neřešil jsem, na které straně barikády je pravda. Myslel jsem si, že barikády nejsou a nebudou potřeba vůbec. Ale hlavně: chtěl jsem být dobrým poldou, který jednou bude řešit a vyřeší velké kriminální případy.

Pamatuji si, že první, co mě napadlo, když jsme tehdy dorazili na Václavské náměstí, bylo: Hlavně, ať z toho není malér, nebo dokonce masakr. Pak jsem uvažoval, zda má žena nechtěla zrovna ten den jít do centra i s malou a kočárkem na nákupy. Pokud si někdo dnes myslí, že jsme tehdy měli vymytý mozek a těšili se, jak budeme mlátit lidi, mýlí se. A křivdí nám.

Pokud dnes někdo tvrdí, že má rota mlátila lidi obušky hlava nehlava a stříkala z vodních děl, neskutečně se plete. Anebo lže. Naše rota neměla žádné vodní dělo, pouze auta pro naši dopravu. A abych nezapomněl: nákladní auto s plynovými maskami pro případ úniku jedovatých látek z tehdejší Spolany.

Taková je realita.

Možná se ptáte, zda se dnes mohu disidentům a lidem z tehdejší druhé strany "barikády" podívat do očí. Samozřejmě, s odstupem času a s informacemi, které dnes mám, lituji, že jsem tehdy nebyl na Václavském náměstí na správné straně. Omlouvám se za to. Přesto si myslím, že se jim podívat do očí mohu. Fakticky jsem jim nikdy neublížil. Ani já, ani moji muži.

Věřím, že archívy ministerstva vnitra má slova potvrdí. Že zvítězí pravda, a ne lež. Že bude důležitá má práce a mé schopnosti, a ne zkreslená minulost.

PRÁVO 19. srpna 2004