Mají-li však v dnešní české společnosti slova stud a mravnost mít i nadále nějaký význam, nemůže Pavel Přibyl zastávat funkci vedoucího Úřadu vlády. Právě do této funkce jej premiér v naději Stanislav Gross jmenoval.

V lednu 1989 o tzv. Palachově týdnu Pavel Přibyl velel rotě Pohotovostního pluku SNB, která na Václavském náměstí v Praze mlátila lidi, demonstrující proti komunistické moci. Předpokládám, že velitel roty musel mít důstojnickou hodnost, a předpokládám také, že do ní nebyl natlačen vydíráním či jiným násilím.

Musel si ji zasloužit věrností a spolehlivostí. On a nikdo jiný měl tedy odpovědnost za to, že jeho muži VUMLEM (Vulkanickým Učitelem Marximu-Leninismu, totiž pendreky) vtloukali do demonstrantů lásku k reálnému socialismu. Také rota Pavla Přibyla byla prostě "tlukoucím srdcem strany".

Každý musí nést odpovědnost za své činy a je lhostejné, kdy se komu účet předloží. Alexander Dubček, po zásluze symbol Pražského jara, čti naděje na obnovení občanských svobod, udělal morální bankrot koncem srpna 1969, kdy podepsal tzv. pendrekový zákon, legitimizující pendrekářské manýry počínající husákovské normalizace.

Účet byl Dubčekovi předložen po dvaceti letech. Prezidentem, ačkoliv o to hodně usiloval, se stát nemohl, byl by to výsměch mravnosti a studu. I jeho funkce předsedy Federálního shromáždění byla spíše jen politický kalkul. Jiným příkladem je Marián Čalfa. Ač člověk komunistické nomenklatury, zasloužil se o listopadovou změnu nesporně.

Přibylův příběh odvíjí se sice o patra níže, nikoliv však v nížině bezvýznamné. Šéf Úřadu vlády je vlastně devatenáctý ministr. Někdejší "tlukoucí srdce strany" byť půlministrem? S tím se nikdo, kdo i jeho rotu zažil v lednu 1989 při práci, smířit nemůže a nesmí.

Jsem si jist, že Stanislav Gross při svém mládí vůbec nepochopil symboliku Palachova týdne. Jeho námitky, přednesené mluvčím několikasetčlenné včerejší demonstrace proti Přibylově jmenování, znějí dětinsky a bezradně: přineste důkaz, že Přibyl někoho mlátil! Tolik fištrónu už by dlouholetý ministr vnitra mít měl, aby věděl, že velitel zásahu sám pendrekem nemává.

Horší však je, že Gross setrváváním na jmenování svého milce jednak nežádoucím způsobem štěpí společnost, jednak dává některým politikům příležitost "plést koše s baňama", jak se pěkně říká na moravském Slovácku.

To první se projevilo na včerejší demonstraci proti Přibylově jmenování. V jednu chvíli se málem zvrhla v mítink diluviálně antikomunistické strany Petra Cibulky. Svědčí o občanské kvalitě shromážděných, že jeho partajní manažerku zahlušili dříve, než mohla cokoli říci. Bylo to totiž shromáždění svobodných občanů, nikoliv straníků, v tom byla jeho hodnota, kterou Stanislav Gross nevejmul. Pomůžeme mu tím, že příští středu přijdeme znova.

Z jiného soudku jsou však reakce koaličních politiků na Přibylův případ. Kdybychom vzali vážně jejich tvrzení, že "o tom nevěděli", museli bychom stejně vážně hovořit o jejich neschopnosti. V Grossově nejbližším okolí se Přibyl vyskytuje už několik let a už před dávnými časy v televizi připustil, že na Václavském náměstí v lednu 1989 jeho rota zasahovala.

Stanovisko předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska mne dokonce nutí k přemýšlení, zda licoměrnost není jedním ze smrtelných hříchů. Řekl totiž novinám: nechápu, proč lidem tolik vadí Pavel Přibyl a nevadí jim Pavel Telička (momentálně jedna z nejpopulárnějších českých postav). Já, sluha Boží, žádné církvi však nepoplatný, pokusím se to nejvýše postavenému politickému katolíkovi vysvětlit. Pavel Telička se sice narodil se stříbrnou lžičkou komunistického establishmentu v puse, jistě mu to před listopadem ulehčovalo kariéru, avšak nikdy nevelel nikomu, kdo lásku k onomu establishmentu vtloukal lidem pendrekem do duše. Řekl bych, že rozdíl zaznamenatelný.

Navíc Kalouskova slova, že oba byli lokaji komunistického režimu, bruslí na tenkém ledě. Neboť neníliž psáno, že předlistopadový lidovecký představitel, třeba jen okresní, byl v nomenklatuře KSČ? A nenosil tím náhodou lokajskou livrej? Z hodin náboženství si pamatuju, že není hříchem, co do úst vchází, ale co z úst vychází. Možná že Miroslav Kalousek chyběl, když se to právě vyučovalo.

Pavel Přibyl jako šéf Úřadu vlády je podle mého názoru neudržitelný. Může se stát, že Gross VUMLa neodvolá a že naplánované pravidelné demonstrace proti tomu postupně odumřou. Výsledkem by bylo, že Úřad předsedy vlády by po dobu Grossova premiérství byl cítit čímsi nevoňavým. Někdo by to mohl nazvat politickým lejnem.

PRÁVO 18. srpna