Před soudem Vlastimil Pechanec tvrdil, že se s hnutím skinheadů rozešel už v roce 1996. Tehdy se ve Svitavách zúčastnil pochodu neonacistických Bohemia Hammer Skins. Marš ukončili útokem na dům, v němž žily romské rodiny. Pechanec vyšel od soudu s podmíněným trestem za výtržnost. V roce 1997 ale chladnokrevně pobodal romského mladíka ve Svitavách, který jen s velkým štěstím přežil.

Tehdy mladistvému Pechancovi uložil soud dva roky za těžké ublížení na zdraví s rasistickým motivem. Za další těžké ublížení na zdraví z roku 1996 mu vyměřil brněnský Krajský soud v roce 1999 opět podmíněný trest. Údajně se mezitím ve výkonu trestu osvědčil. Po návratu z vězení v roce 2000 pokračoval v své neonacistické kariéře. Na náměstí ve Svitavách společně s dalšími přepadl svitavského celníka pro jeho údajný židovský původ. Zúčastnil se demonstrace tvrdého jádra českých neonacistů 1. května 2001 na pražském náměstí Míru. Veškerou jeho činnost "pro vlast" policie pilně zaznamenávala a i když ho občas i obvinila, nikdy shledala důvody k vazbě. Proč ale v případě vraždy Oty Absolona nemá soud žádný přímý důkaz?

Vraždilo se přece na místě, kde byly přítomny desítky lidí. Přivolaní policisté na místě slyšeli, že Pechanec Otu Absolona bodl. Oběť ještě dýchala, a tak policie jen legitimovala pár lidí a předběžně se jich vyptávala. Pechanec jakoukoli vinu popřel a slíbil, že ráno bude doma k dispozici. Svůj slib splnil a od té doby sedí, nejdříve ve vazbě jako obviněný z této vraždy, pak jako odsouzený za další, dříve spáchaný čin.

Vyšetřovatel vraždy Oty Absolona měl jen málo důkazů, policie totiž na místě činu nezhotovila protokol o ohledání místa a nevypracovala seznam přítomných osob, které mohly být svědky. Podezření z rasistického motivu činu se nedalo podložit nálezy z domovní prohlídky, protože se žádná nekonala. Chtě nechtě se musela kriminálka později i soud spolehnout na výpovědi romských svědků. Obžalovaný s verdiktem nesouhlasí. Krátce před rozsudkem vyslovil podezření, že do vraždy by místo něho mohly být zapleteny dvě jiné osoby.

To podporují jak neonacisté z Brna, tak i Jakub Polák, eminence anarchistů, původně zmocněnec rodiny zavražděného, dnes Pechancův soudní důvěrník. Zdá se však, že se Pechanec k takovému kroku odhodlal příliš pozdě. Vrchní soud už žádné další dokazování nepřipustil. Pechanec asi sázel na to, že důkazní situace bude tak děravá, že se nepodaří prokázat vraždu nikomu a čin zůstane nepotrestán. Nyní mu zbývá jen doufat v dovolání či další mimořádné prostředky řízení.

Ota Absolon nezemřel náhodou. Přejel ho vlak rozjetý v úmyslu zabíjet. Mohlo by to potkat každého, kdo nevyhovuje rasovým nebo ideologickým představám nacionálního socialismu. Lze jen doufat, že se i tento vlak časem zastaví. Jistota však není. Ota Absolon však zemřel zcela zbytečně. Ani jeho smrt totiž dodnes společnost neznepokojuje. Ještě dlouho budou čeští Romové trpět za to, že policisté ve Svitavách neviděli důvod k zajištění důkazů, když na zemi leží pobodaný Rom. Jejich vinou mají tuzemští neonacisté mají dalšího mučedníka.

PRÁVO 10. března 2003