Stanislav Gross na druhé straně stolu mu se svým charakteristickým nevinným úsměvem předložil početní úkol: Kolik komunistů hlasovalo v prezidentské volbě pro Václava Klause? Vtip je v tom, že i kdyby Václava Klause volili kromě členů ODS také všichni zbývající zákonodárci ze stran vládní koalice, Klubu otevřené demokracie, nezávislí i nezařazení, kteří nevolili Jana Sokola, do výsledného počtu 142 se žádný matematický genius nedopočítá. Byli to tedy komunisté, kdo rozhodl, a to si budou šéfové ODS dlouho škrabat.

Je tu však jiná otázka, a ta zní, má-li Miroslav Grebeníček stále ještě dosti důvodů se naparovat, jak to předváděl v čase prezidentských voleb. Kdeže jakýsi polozapomenutý bohumínský sjezd, on sám si pojistil, že ho ČSSD nemůže vzít do party! Ale pokud si ještě snad myslí, že se dočká nějakého vděku z ODS, měl se včera dívat na Sedmičku. Tuhle potupu mu snad promine vrcholně racionální Václav Klaus, jehož chvalně známou vlastností je dodržování smluv, ale zbytek modrého ptactva mu ji neodpustí na tak dlouho, dokud nebude podobnou službičku znovu potřebovat.

Nic se tedy nemění na základní neřešitelné početní úloze české politiky, spočívající v chabém koaličním potenciálu politického středu. Ať už se s ním spojí pravá nebo levá velká strana, na víc než na nepatrnou nadpoloviční většinu to nevydá. Proto se také znovu a znovu zejména v krizových okamžicích odkudsi vynořuje úvaha o možném sňatku partnerů, kteří se sice navzájem nesnášejí, ale mohli by společně nahospodařit.

Jednou se to může jmenovat opoziční smlouva, podruhé duhová koalice, pokaždé z toho kouká krátkodobá taktika a vždy tomu chybí dlouhodobá strategie. Je to však lákavá myšlenka a je dnes lákavá tím víc, že se nám náš nový pan prezident konečně vyjádřil tak jednoznačně proevropsky, jako by se chtěl zpevnit ty svorníky, které údajně drží pohromadě současnou chabou vládní koalici.

A tak se lze obávat, že pokud ČSSD nedostane v úterý při hlasování o důvěře vládě další výprask, bude jí před jejím sjezdem přes všechny dosavadní facky chybět poslední potřebná porce poučení. Ten sjezd by měl jednat o výhledech a nadějích strany, nikoli o tom, jak se momentálně mermomocí udržet ve vládě. Jaký je mezi tím rozdíl, to se snad také dá hravě spočítat.

PRÁVO 10. března 2003