Článek
Matka s tehdy dvouletým dítětem odjela do Česka na konci listopadu 2013 na několikadenní pobyt. Jenže zpátky do Londýna, kde předtím s dítětem i jeho otcem žila, se už nevrátila. Vrchní soud v Londýně následně na návrh otce vydal v březnu 2014 příkaz k navrácení dítěte do Velké Británie s odkazem na Haagskou úmluvu o mezinárodních únosech dětí. Výkon rozhodnutí pak Brit nárokoval u českých soudů, ovšem neúspěšně.
České soudy totiž rozhodly, že místo obvyklého pobytu dítěte není jen v Británii, ale i v České republice. Na základě toho pak konstatovaly, že matka se nedopustila neoprávněného přemístění dítěte, neboť její pobyt ve Velké Británii měl spíš charakter návštěvy u otce. Otec dítěte v ústavní stížnosti upozorňoval, že rozhodně nechce syna odtrhnout od matky a chce ženě zajistit i ubytování v rodinném domě v Londýně, kde žije.
Zahraniční verdikty je třeba respektovat
Podle verdiktu senátu ÚS se soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem česká justice porušila otcovo právo na spravedlivý proces. Soudci upozornili, že Městský i Krajský soud v Brně porušily nařízení mezinárodních úmluv a měly v tomto případě respektovat rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie. „Pořád nejsme zvyklí na to, že existuje mezinárodní justiční spolupráce, která zakazuje přezkoumávat rozhodnutí zahraničních soudů, která byla přijata v souladu s příslušnými předpisy,“ vysvětlil Zemánek.
Navrácení dítěte do Británie je jen předpokladem k tomu, aby mohla justice dál řešit jeho osud a rozhodnout o svěření do péče.
Matka si dlouhodobě nepřejímala soudní dokumenty, nereagovala ani na výzvu ÚS, aby se k celé věci vyjádřila. Podle jejího advokáta nereagovala proto, že na začátku letošního roku porodila další dítě a vzhledem k těžkostem po porodu a péči o děti se přestěhovala k novému příteli.