Cílem projektu bylo posoudit možné využití korku ve stavebnictví a dalších odvětvích v našich středoevropských podmínkách. Realizovala ho společnost Bělecký Mlýn. Základem úspěchu měl být podle mluvčího firmy Oldřicha Babického kvalitní sadbový materiál. I proto se obrátili na odborníky na Mendelově univerzitě v Brně, která ho slíbila zajistit.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

„Bohužel místo stromků o výšce cca půl metru jsme ve finále dostali malé, asi tak pěticentimetrové proutky. Většina z nich se neuchytila. Už to nebyla plantáž, ale jen několik proutků v trávě. Nemělo cenu dál pokračovat,“ řekl jednatel Běleckého Mlýna Richard Benýšek.

„Kontaktovali jsme univerzitu, ale ta se k řešení situace neměla, a tak jsme spolupráci ukončili. Nyní jsme ve sporu, jak dál, protože následný projekt byl podpořen dotačními tituly, o které jsme přišli,“ vysvětlil Benýšek s tím, že společnost to chce přesto s korkovníkem zkusit znovu.

Univerzita to vidí jinak

Pohled Benýška na zatím neúspěšný projekt ale popírá mluvčí brněnské univerzity Radovan Kramář. Podle něj bylo založení korkovníkové plantáže akcí nad rámec úplně jiného projektu a nevázaly se na něj žádné dotace.

„Lesnická a dřevařská fakulta společně s fakultou agronomickou spolupracovaly s Běleckým Mlýnem na projektu, na který firma čerpala peníze od Olomouckého kraje. Jedním ze smluvních výzkumů byla i akce na testování vlastností korkovníku amurského pro využití ve stavebnictví. Založení korkovníkové plantáže nebylo nikdy předmětem projektu ani dotačního titulu, jednalo se pouze o společnou aktivitu nad projektový rámec,“ vysvětluje Kramář.

Sazenice korkovníku, které připravovali, však v českých klimatických podmínkách ve školkách nedosáhly předpokládané výšky. „Již tehdy jsme zadavatele kontaktovali a doporučili jsme mu, aby jejich výsadbu odložil do další sezóny a nechal nás je ještě dopěstovat,“ řekl Právu mluvčí s tím, že jednatel Běleckého Mlýna s tímto postupem nesouhlasil a přes upozornění na možné riziko ztrát při výsadbách si sazenice vyžádal a vysadil.

Celá záležitost prý není navíc dosud zcela uzavřena z toho důvodu, že žádná z firem Richarda Benýška si nepřevzala závěrečnou zprávu z obou výzkumů a nedošlo tedy ani k jejich vyúčtování.

Peníze od kraje nakonec nečerpali

„Bělecký Mlýn uzavřel s univerzitou smlouvu, kde se univerzita zavázala dodat ve sjednaném termínu příslušnou studii. Na základě této smlouvy byla univerzitě zaplacena i záloha. Ve smluvně sjednaném termínu univerzita nic nedodala, proto Bělecký Mlýn od smlouvy s univerzitou odstoupil,“ uvedl naopak Richard Benýšek.

Pokud jde o peníze od kraje, Bělecký Mlýn podle jednatele uzavřel s Olomouckým krajem smlouvu, jejíž povinnou přílohou byla uzavřená smlouva s univerzitou. „Poté, co by Bělecký Mlýn prokázal kraji, že obdržel příslušnou studii, za kterou zaplatil, by mu podle této smlouvy vznikl nárok na úhradu 75 procent nákladů. To znamená, že žádné peníze od Olomouckého kraje Bělecký Mlýn neobdržel, protože vůbec nebyla podána žádost o proplacení,“ vysvětlil Benýšek.

Ke korkovníku se vrátí

Společnost se však chce k projektu korkovníkových plantáží určitě vrátit, tentokrát si ale vypěstuje svoje vlastní sazenice. „Už jsme do toho nainvestovali tolik, že chceme projekt dotáhnout do úspěšného konce. Zdržení nás štve, protože minimálně pět let trvá, než strom vyroste tak, aby bylo možné odebrat korek a dojít k nějakým závěrům,“ konstatoval Benýšek.

U korkovníku amurského chce testovat, zda bude vhodný jako alternativní zdroj korku produkovaného v podmínkách České republiky. Šlo by o inovativní přístup v získávání surového korku jako nového přírodního izolačního materiálu využívaného ve stavebnictví a interiérovém designu, který je v současné době získáván pouze z dubu korkového, převážně rostoucího ve Španělsku a Portugalsku.

Do Evropy byl korkovník dovezen roku 1856. K prvnímu vysazení v Čechách došlo až roku 1911 v Průhonicích. Zmínky o možnostech produkčního využití v ČR pocházejí už z roku 1912.