Odborníci změnu vítají, v požívání alkoholu, cigaret a marihuany se totiž české děti stále drží na evropské špičce. „Jednou z věcí, kterou zavádíme, je testování dětí, jestli nejsou pod vlivem návykové látky. Hovoří o tom i nový protikuřácký zákon,“ řekla Právu náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová (ČSSD).

Test provede pedagogický pracovník ze slin. Pokud zjistí, že dítě pod vlivem je, předá ho lékařům. V žádném případě však nebude na školách docházet k testování plošnému, prý půjde o výjimečné případy.

„Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření je dále oprávněn za podmínek stanovených jinými právními předpisy zaměstnavatel povinné osoby, pedagogický pracovník pověřený ředitelem školy nebo školského zařízení nebo ošetřující lékař povinné osoby,“ uvádí se v návrhu zákona.

I dnes však v některých školách k testování docházelo. Ředitelé k tomu ovšem potřebovali souhlas rodičů. „Ve škole jsme museli podepsat, že souhlasíme s tím, že náš syn může být testován na přítomnost drog,“ řekl Právu tatínek desetiletého syna ze základní vesnické školy na Slánsku.

Ne všechny školy však našly způsob, jak s omámenými dětmi zacházet. „Nemáme pravomoci děti poslat na test na drogy. Ani nesmíme nahlas vyslovit podezření, že je dítě pod vlivem. Musíme jen říci, že máme obavy o jeho bezpečnost, neboť dítě se například chová zmateně,“ uvedla pro Právo učitelka ze základní školy v Praze.

Pijí od dvanácti let

Změnu zákona vítá i opozice. „Dnes je to tak, že rodiče musí podepsat škole, že škola testy smí provést. Pakliže se tato věc dostává do návrhu zákona, tak s tím problém nemám. Podpisy rodičů nebudou potřeba. Od určitého věku se děti mohou dostat do kontaktu s návykovou látkou a škola by měla mít možnost to kontrolovat,“ řekl Právu Martin Plíšek (TOP 09) z ústavně-právního výboru.

Stejně jako tomu bylo před dvaceti lety, i dnes je mezi mladými stále největší problém alkohol a tabák. Jejich užívání je mezi dětmi obecně nejrozšířenější. Běžné děti se k jejich pravidelnému užívání dostanou často již ve věku 12 až 14 let. V rizikových skupinách nebo v etnických menšinách se však tento věk snižuje.

Pravidelných kuřáků do 15 let je podle informací adiktologa, tedy odborníka na závislosti, Michala Miovského asi více než třetina. Stejně starých dětí, které se pohybují na hranici rizikového pití alkoholu, je v Česku podle mezinárodní srovnávací studie víc než čtvrtina.

V posledních dvaceti letech se však tento tandem škodlivých látek rozšířil o konopí. Na konci středních škol s ním má zkušenost 55 až 65 procent dětí. Téměř pětina dospívajících ve věku 17 až 18 let má opakovanou zkušenost s marihuanou. Čeští mladiství tuto kategorii zkušeností v evropských žebříčcích „vedou“.

Tvrdé drogy jsou mezi mladými do 18 let spíše raritou. „Takové drogy jako pervitin nebo heroin se u nižších věkových skupin vyskytují naštěstí relativně málo, a pokud se vyskytují, tak děti mají tyto drogy často od staršího kamaráda, sourozence nebo dokonce od rodičů,“ uvedl Miovský.

V sociálně vyloučených skupinách se však přece jen i druh drog mění. „V takových skupinách se proměňuje i spektrum návykových látek. Zatímco v majoritní části populace se vyskytují problémy s užíváním tabáku a alkoholu, tak u nejmenších dětí v etnických menšinách se často vyskytuje např. užívání těkavých látek,“ dodal Miovský.

Rodiče to nevidí

Na problémy dětí obvykle přijdou kantoři nebo vychovatelé v ústavech. „Ukáže se, že má dítě s sebou ve škole návykovou látku, nebo je přímo opilé. V dětských domovech se problém často projeví chronickým porušováním pravidel, či útěky a prostitucí,“ uvedl Miovský.

Rodiče často na problémy vlastních dětí přijdou až po několika letech trvání problému. „Někdy kontakt s námi iniciuje až sociálka,“ podotkl adiktolog.

„Děti by vždy v určitém věku měly dostat adekvátní intervenci, která odpovídá tomu danému věku a jejich potřebám. A aby se nestalo, že dva místní poskytovatelé udělají dva měsíce po sobě ve stejné škole program zaměřený na totéž a jiná oblast problémů zůstane neošetřená,“ dodal Miovský.

Ve školách se totiž pořádají osvětové programy, někdy jsou však zacíleny na problém, který věkovou skupinu dotčených dětí naprosto míjí.