Mimozemšťan by se dočetl, že v zemi, která leží uprostřed Evropy a jejíž obyvatelé jsou hrdí na svou civilizační úroveň, se dostal k moci - že by nějakým nedopatřením? - holobrádek, který neumí nic, co by politik umět měl, ale zato je zběhlý v intrikaření. Že se spojil s dalším mladíčkem, který si libuje v pojídání gulášů za 540 Kč.

Ale že zpovzdálí se na ně dívá třetí člen podivného svazku, který je klidným silným mužem a spojenectvím s rozhazovačnými socialisty a pohodářskými liberály trpí - zůstává v něm jen proto, aby do vlády nepřišli komunisté.

Ať už by měl náš Marťanek očička na kývavých anténkách, nebo dvě čidla vepředu a dvě vzadu, rozhodně by se mu rozsvítila úžasem při čtení dalších osudů povedené koalice. Ponořil by se do důkladného studia výčtu sociálních výhod, které nabízí tato vláda občanům, a samozřejmě by vykřikl, v souladu s většinou českých médií: U nás takové lžiekonomy posíláme do vyhnanství na Phobos!

Vládní činitelé se brání, že první rámcový návrh programového prohlášení, který s velkou pompou unikl do novin, nemohl nikdo brát vážně jako souhrn skutečných záměrů vlády. V tom mají pravdu. Stejně jako v tvrzení, že do tohoto textu se jenom naskládaly všechny představy všech zainteresovaných, včetně některých bývalých ministrů, přičemž převažovaly vize soc. dem.

Byl to dokument v duchu někdy povinného socialistického realismu, který, jak známo, vyžadoval od umělců, aby život neukazovali jaký je, ale jaký by býti měl. Záměr byl jasný: umělec vykreslí pozitivní postavu tajemníka z okresu na severu, jiní tajemníci se na to podívají, zahlodá v nich svědomí - a bude o pár hodných tajemníků více.

První náčrt programového prohlášení vlády měl stejnou nulovou hodnotu - leda že se všechny ty sliby mohly někomu příjemně číst. Ale na rozdíl od dob socialistického realismu se dnes nezveřejňuje pouze to, co bylo povoleno, a tak se záměry kabinetu začaly posuzovat podle fantasmagorického textu.

Vyplývá z toho, že naše nová a důvěrou ještě neobtěžkaná vláda je otloukánkem, kterého třeba politovat? Kdepak, tahle koalice se fackuje sama.

Návrhy programového prohlášení totiž podle dostupných informací vznikaly metodou, která by se za vzpomínaného socrealismu určitě jmenovala podle soudruhů Sobakina a Koškina a dnes by ji zřejmě lobbisté prodávali jako recept od renomované firmy Dog&Cat. Ano, jde o pejska a kočičku a jejich dort.

Svůj kus si mohl přihodit téměř kdokoliv, kdo politicky šel kolem. Jen úřednickou výdrží Jaroslava Bureše lze vysvětlit, že při konzumaci tohoto produktu zůstal zdráv. Jenže Bureš jako správný jurista vyždímal z textu veškeré tekutiny a dokument v jeho redakci připomíná sušenou tresku, která spíš odpuzuje, než láká. Zvláště když jeden z kuchařů nevynechá jedinou možnost, jak prohlásit za lidovce: my to nežerem!

Odpovědný za všechno nakonec bude premiér. Je lidsky pochopitelné, že po téměř bezesném týdnu tahanic o ministerstva vypadl na pár dnů s rodinou do ciziny. Ale jestliže bude jeho vláda i nadále spojena s takovou úrovní štábní kultury, jakou zatím prokázala v přípravě programového prohlášení, vydláždí spolehlivě cestu k vládě nové, povolební, v níž vedle šéfa ODS - třeba to bude i Mirek Topolánek - se jistě zaskví Miroslav Kalousek.

PRÁVO 14. sprna 2004