Na vsetínskou soukromou ambulanci se Hana vydala za lékařem, kterého po téměř pěti letech uznal soud vinným, v roce 2010 kvůli uzlinám v krku. V její rodině se totiž objevily maligní nádory. I když se to Hana vlastně nikdy od operatéra nedozvěděla, nález zhoubný nebyl. Zákrokem však přišla o hybnost pravé ruky.

„Hned večer po ambulantním zákroku jsem už nedokázala zvednout pravou ruku. Druhý den mi lékař řekl, že je to otokem a za pár dní to půjde. Když to nešlo ani za několik týdnů, řekl mi, že je to asi mou blbou krční páteří,“ popsala nepochopitelný přístup operatéra Hana.

Zoufalá a bez pomoci se tak obrátila na lékaře Fakultní nemocnice v Olomouci.

Může dostat půl miliónu

„Lékař mi chtěl vzít nerv z nohy a upoutat ho na krku tak, aby se hybnost ruky obnovila. Jenomže když mě otevřel, zjistil, že mi předchozí operatér utnul nerv tak, že s ním nepůjde nic udělat. Jen mi smutně oznámil, že je to definitivní. Postupem let se mi ruka úplně rozpadá. Nyní mě čeká operace, kdy mi ji sešroubují napevno, protože jak rameno nefunguje, vyhřezly mi z toho i ploténky,“ popsala své zdravotní obtíže bývalá zaměstnankyně úřadu práce, která se během několika měsíců stala jeho klientkou.

V polovině roku 2012 už svou práci kvůli zánětům v ruce nedokázala zvládat a dostala výpověď. Byl jí přiznán 1. stupeň invalidity, o který přišla kvůli posudkovému lékaři, kolegovi muže, jehož poškozená pacientka postavila před soud.

„Ještě před operací mě přijali do 1. ročníku zlínské Univerzity Tomáše Bati. Já jsem  to i přes všechny ty potíže nechtěla vzdát. Posudkový lékař, kolega z dřívější praxe mého operatéra, mi na základě toho ovšem napsal, že jsem se na postižení zjevně adaptovala, a sebral mi částečný invalidní důchod. Obrátila jsem se na soud a ten mi ho zpětně vyplatil. I dál jsem však narážela na to, že lékaři na malém městě proti sobě nepůjdou, takže podle toho vypadaly i mé znalecké posudky u soudu,“ popisuje Hana překážky, které musela překonat.

Nebyly ale shledány důvody, aby soud probíhal mimo Vsetín, a tak musela invalidní žena bojovat dál na poli, které jí bylo přiděleno.

Jedna z pěti tváří Srdcerváčů

„Přestože jako soudce z lidu mám zkušenosti z tohoto prostředí, udělala jsem chybu i s advokátem. Byl dobrý, ale pak jsem i u něj pochopila, že vsetínský advokát nepůjde proti vsetínskému doktorovi, když navrhl odškodné ve výši 40 tisíc korun. Začala mne zastupovat pražská advokátka a na začátku října mě čeká snad už poslední stání,“ doufá Hana Kučná, jež požaduje po lékaři odškodné ve výši půl miliónu korun.

Hanku si jako jednu z pěti osobností vybral Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením do projektu Srdcerváči.

Ve 3. ročníku jsou tvářemi ženy, jejichž handicap není na první pohled možná vidět, ale podle pracovního úřadu jsou doslova ohroženou skupinou v hledání pracovního uplatnění.

Má magisterský titul

Přes všechno, co Hanu potkalo, se totiž dokázala nevzdat a rvát se. A tak během pěti let opakujících se rehabilitací dokázala získat magisterský titul a místo sociálního pedagoga pro zdravotně postižené.

S pomocí fondu bojují dál o své profesní uplatnění i Lia Kasslová (29), matka dvou dětí, která má s fatální diagnózu Usherova syndromu, tedy úplné hluchoslepoty, která by u ní měla nastat kolem 50. roku života; postgraduální studentka Barbora Ambrůzová (28) s Crohnovou nemocí, tedy chronickým zánětlivým onemocněním střev a častou potřebou toalety; Ivana Mašková (37), matka samoživitelka s endogenní depresí, tedy depresí bez příčiny; a Helena Tutterová (34) s dětskou mozkovou obrnou.