I proto praskají různé zkrášlovací kliniky ve švech a trenéři fitek slibující udržení mladistvé postavy mají zaplněný rozpis tréninků na několik měsíců dopředu. Češi jsou ochotní za mladistvý vzhled zaplatit desetitisíce či statisíce.

Stále častěji teď přicházejí vedle žen i muži, kteří si nechávají upravovat oční víčka, odsávat tuk, modelovat rty, potvrzují manažeři pracovišť, které provádějí plastické operace.

Společnost vyznávající kult mládí, síly odmítá připustit, že by její členové mohli zestárnout

„Děsím se každé vrásky či šedivých vlasů, každého kila navíc. Všechno to mne totiž v očích mých nadřízených posouvá do kategorie starý – tedy určený k náhradě,“ potvrdil Právu osmačtyřicetiletý manažer Karel.

„Být označen za starého často v ČR představuje hranici, jejíž překročení znamená zaujetí nevýhodné sociální pozice a nízkého statusu, chronologický věk se v určitou chvíli stává stigmatem. Jako bychom si nechtěli přiznat, že všichni jednou budeme příslušníky vyšších věkových kategorií,“ uvádí Renáta Sedláková ve studii Média: všichni jednou budeme staří, chudí a nemocní.

„Společnost vyznávající kult mládí, síly, svěžesti a novosti odmítá připustit, že by její členové mohli zestárnout a zešedivět, neboť má zakořeněnou stereotypní představu, že společně s tím se zároveň stane méně flexibilní, chudou a nemocnou,“ vysvětluje Sedláková.

Oficiální hranice neexistuje

Kdysi se za neoficiální bránu stáří považovalo datum odchodu do penze. To však už dávno neplatí. Datum nároku na vznik důchodu není datem, od kterého bychom se mohli nazývat starými, či se automaticky považovat za staré.

Už jen proto, že hranice odchodu do penze se z úředního rozhodnutí posouvá rok od roku bez ohledu na imaginární hranici stáří, fyzický stav či zdraví. V penzi žijí v současné době ženy v průměru přes dvacet let, muži přes osmnáct let. Za bránu ke stáří se obecně mezi lidmi považuje věk kolem 66 let.

Oficiální hranice, od kdy jsme staří, nikde na světě neexistuje, shodují se lékaři, demografové, gerontologové a sociologové. Stáří a jeho hranice je ryze individuální záležitost, kterou ovlivňuje řada faktorů. I statistici, jak naši, tak evropští, při dělení obyvatel vytvořili kategorie 0–14, 15–64 a 65, zahrnují všechny věkové kategorie.

O začátku stáři ale můžeme mluvit zhruba jako o věku kolem 75 let

Začátek stáří v pětasedmdesáti

„Záleží na zdravotním stavu, vzdělání, sociálním prostředí, životním stylu atd.,“ uvádí přední česká expertka na problematiku stárnutí Tamara Tošnerová. Důležitou roli při kategorizování druhých jako seniorů hraje především jejich fyzický zdravotní stav, věk, případně ztráta duševní svěžesti či autonomie. Věk tedy není jednotným kritériem pro zahrnutí osoby do kategorie senior, společným pro všechny statistické výstupy,“ uvádí ve své zprávě Český statistický úřad.

O začátku stáři ale můžeme mluvit zhruba jako o věku kolem 75 let, shoduje se neoficiálně většina expertů. Ve světě je hranice stáří často ještě vyšší. Pro Švýcary je člověk starý, když překročí 84 let, pro Kanaďany 79 let.

Společnost se bude muset přizpůsobit

Starších lidí skutečně přibývá, v současnosti představují Češi ve věku 65 zhruba 17 procent obyvatel s výhledem, že budou představovat až třetinu populace. Senioři se tak postupně stávají významnou částí společnosti, specifickou cílovou skupinu, na niž svá rozhodnutí budou orientovat nejen politici, ale výrobci, média, developeři, obchodníci.

Vzrůstající růst vlivu starších spoluobčanů si uvědomují i mladší generace. Podle zatím nejobsažnější studie zabývající se problematikou Věková diskriminace – ageismus od Lucie Vidovičové a Ladislava Rabušice by například 44 procent mladých ve věku 15–29 let souhlasilo s názorem, že by starší spoluobčané měli mít omezenou možnost vstupovat do politiky, aby nemohli tolik ovlivňovat dění ve společnosti.

Po padesátce nezaměstnatelní a na vrcholu

Jenže jako se vyvíjí celá společnost, mění se i senioři, prodlužuje se věk, zlepšuje zdravotní stav, ale hlavně do seniorského věku se dostává generace, kde většina má minimálně středoškolské a 11 procent vysokoškolské vzdělání, včetně počítačové gramotnosti.

Přesto je ve společnosti stále častý názor, že od padesáti let se stávají občané prakticky nezaměstnatelní, i když jsou reálně v kombinaci se zkušeností na vrcholu tvůrčích sil.

K obavám ze stáří přispívá i to, že debaty o stárnutí jsou stále spojovány s pojmy jako problém, krize, potíže, ekonomické ohrožení penzijního systému atd. To ale jen posiluje vnímání stárnutí, kterému se nikdo nevyhne, jako čehosi negativního, nepřátelského pro zbytek společnosti a zvyšuje mezigenerační napětí.