Za pár týdnů si připomeneme čtvrté výročí úmrtí prezidenta Václava Havla. Byla jste po jeho boku 16 let. Co si myslíte, že by dělal anebo se snažil dělat v současné situaci kolem imigrantů, která není pro Česko a celou Evropu vůbec jednoduchá?

V tomto za něj nechci mluvit, protože je to nová situace. Ale stoprocentně vím, že manželovi by osud uprchlíků nebyl lhostejný a chtěl by s tím něco dělat.

Vzpomínám na rok 1968, kdy utíkaly desetitisíce Čechoslováků ze země, nejvíce do Rakouska a Německa. V rámci tématu zodpovědnosti a solidarity by Vašek pro pomoc lidem prchajícím před válkou a násilím rozhodně byl.

S Václavem Havlem jste založili Nadaci Vize 97. Teď se kolem ní vede v médiích polemika. Jak se vám vlastně daří?

Nadace funguje bez přestání už 19 let a pomáhá lidem v rovině zdravotní, sociální, kulturní. Realizované projekty jsou dlouhodobého charakteru a vyžadují vysoké finanční částky.

Patří mezi ně například projekt Pražská křižovatka, usilující o vytvoření multikulturního centra v bývalém kostele sv. Anny. Tedy zatím ho hlavně opravujeme. Byl na spadnutí, jezdil v něm nákladní výtah, létali tam holubi. Byl tam sklad všeho možného. V oblasti sociální podporujeme dlouhodobě Domov sv. Rodiny pro mentálně a tělesně postižené spoluobčany.

Čeho si ceníte nejvíc?

Asi nejzáslužnější je projekt, díky němuž jsme se výrazně zasadili o nastolení prevence rakoviny tlustého střeva v celé republice. Úmrtnost na toto onemocnění se právě zásluhou této prevence prudce snížila. Kdykoli zavítám do ordinace našeho předního gastroenterologa a spolupracovníka nadace prof. Zavorala, tak mě za zavedení prevence chválí, a to je mi příjemné, protože o tom nikdo moc neví.

Teď jsou prevence běžné, ale před devatenácti lety to bylo organizování na několik let. Založili jsme také Cenu Nadace VIZE 97, která každoročně 5. října na Václavovy narozeniny oceňuje význačné myslitele, kteří svým dílem překračují tradiční vědecký rámec svého oboru. Letošním laureátem bude významný americký historik Timothy Snyder.

Psalo se, že si nadace nechává platit desetitisícové částky za to, když se někde rozhodnou pojmenovat po Václavu Havlovi náměstí, ulici či lavičku. Myslíte, že by souhlasil?

Za přejmenování jsme si nenechali ani jednou zaplatit, to za prvé. Za druhé – proč by nesouhlasil? Když jsme s Vaškem kdysi při zavádění Vize v život prošli koncept nadace, vymýšleli její jméno, podobu a když později, v roce 1999, psal svou závěť v můj prospěch, říkal mi „Ty tady budeš déle než já“, a dal mi něco jako návod, jak naložit po jeho smrti nejen s rodinným majetkem, jeho odkazem, ale i s nadací a posléze knihovnou, kterou jsem spoluzaložila také. Opakuji, že za přejmenování objektů jsme si peníze nikdy nevzali.

Se zmíněnými lavičkami je to tedy konkrétně jak?

Za lavičky si nenechávám platit ani já, Dagmar Havlová Veškrnová, ani nikdo jiný ze správní rady. Pracuji pro charitu bezplatně již 19 let. Lavičky jsou projekt Knihovny Václava Havla a hlavní část výtěžku z tohoto projektu plyne jeho autorovi, profesoru Bořku Šípkovi, další část knihovně a nadaci z projektu patří jen tři procenta.

Václav Havel nežije, ale jeho jméno může pomáhat dál. Naše správní rada je přesvědčena o tom, že bychom měli využívat jména zakladatele naší nadace víc.

Chodí žádostí pojmenovat něco po Václavu Havlovi hodně?

Co se týče žádostí o přejmenování, poctivě zvažujeme každou, ale ne všechny nápady jsou v tomto ohledu vhodné. Když jsem ovdověla, lidé se obraceli na mě, potažmo na nadaci s rozmanitými nápady. Původně jsem myslela, že by žádosti mohla zpracovávat Knihovna Václava Havla, ale nějak to zbylo na nadaci a jednu kamarádku dramaturgyni, která nám s tím náporem velmi pomohla.

Za téměř čtyři roky se nashromáždilo na pět stovek žádostí a vyhověli jsme 15 subjektům, které požádaly standardním způsobem o pojmenování. Obvykle požadujeme předložení kompletní fotodokumentace místa, které má být přejmenováno, informaci o dosavadním názvu, označení právnické osoby, která celou záležitost iniciuje, a informace o osobě, která celou záležitost financuje. Honorováni jsme za to nebyli, dělali jsme vše z dobré vůle a zadarmo.

A pojmenování náměstí v izraelské Haifě?

O tom jsme se dozvěděli z novin – nikdo z lidí, kteří se tím ty čtyři zmíněné roky poctivě zabývali, o tom nevěděl. Požádala jsem dopisem ministra zahraničí Zaorálka o vyřešení těchto opomenutí.

Proto se v létě sešli právní zástupci ministerstva a naší nadace. Máme zápis, který praví, že česká zastupitelstva v cizině se obrátí s žádostí o jakékoli použití jména Václava Havla na dědice osobnostních práv. Poplatek jsme zrušili, celá věc je vyřešena.

Miliardář Zdeněk Bakala, jehož jméno se nyní často skloňuje v souvislostech s jeho některými spornými podnikatelskými kroky, je nejvýznamnějším podporovatelem Knihovny Václava Havla. Nemáte pocit, že to může škodit vašemu jménu i jménu prvního polistopadového prezidenta?

Zdeňka Bakalu oslovil můj manžel v dobách, kdy současné kauzy nebyly aktuální. Z vlastní zkušenosti vím, že když se v médiích píše o něčem negativně, ještě to nemusí znamenat, že je to všechno pravda. Nejsem ale soudce. Zdeněk Bakala podporuje jako jediný sponzor v Česku úžasnou věc, Knihovnu Václava Havla, a já mu za to děkuji.