Ač v ČR, na rozdíl od zahraničí, žádný tweet politikovi vaz zatím nezlomil, někteří už na vlastní kůži pocítili, jakou bouři může pár vět na internetu rozdmýchat. Své o tom ví ministr dopravy Dan Ťok (za ANO), který při cestě na zasedání vlády do Ostravy vtipkoval o zákonu schválnosti, když vlak s ministry zdržela srážka pendolina s kamiónem ve Studénce. Když vyšlo najevo, že umírali lidé, Ťok se omluvil a svůj účet smazal.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Kromě komentování dění politici Twitter používají k pošťuchování i přímým útokům na své oponenty. Takovou taktiku v minulosti zvolil šéf financí a lídr ANO Andrej Babiš, který útočil třeba na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka či poslance Ladislava Šincla (oba ČSSD).

Naposledy se dopálil vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) za výrok zveřejněný na webu ANO, že „zákony Andreje Babiše proti hazardu schválila vláda“. Jeho reakce byla ostrá: „A. Babiše?! Když už O. Závodského či MF. Stát (MF) jsem já!“ Bělobrádek odkazoval na zásadní roli Babišova náměstka na financích Závodského.

Do svého vládního kolegy se opřel navzdory tomu, že si pohrával s myšlenkou, že na dovolené se od sociálních sítí odpojí.

Politici suplují novináře

Politolog Jan Bureš míní, že politici jako jiní uživatelé podléhají kouzlu neadresnosti internetu, jelikož nepromlouvají ke konkrétnímu publiku. Proto prý často napíší mnohem otevřenější, arogantnější i vulgárnější reakce, které pak musejí mazat.

„Politici rádi suplují novináře a informují třeba o tom, co se děje za zavřenými dveřmi, jako jsme toho byli svědky v případě vyjednávání o řeckém dluhu. Tím ale šanci na dohodu spíše snižují. Dalším nešvarem je, když se sociální sítě používají k útoku na jiné politiky,“ podotkl Bureš.

Potíž je, když se člověk s nedostatečnou politickou intuicí snaží co nejrychleji reagovat na nějakou situaciEva Lebedová, politoložka

Podle něj by si politici mohli vzít příklad z ombudsmanky Anny Šabatové. „Ta když se stala veřejnou ochránkyní práv, tak své osobní profily na sociálních sítích smazala. Chápu, že se politici chtějí veřejně prezentovat, ale mnohdy to mění obraz politiky k horšímu,“ dodal politolog.

Jako užitečné naopak sociální sítě Bureš považuje při volební kampani, kdy strany mohou veřejnosti představit svůj program.

Politoložka Eva Lebedová řekla Právu, že moderní technologie změnily politiku v tom směru, že nyní se odehrává on-line a že se vyžaduje okamžitá reakce. Podle ní by nebylo na škodu, kdyby politici procházeli určitou průpravou, jak na sociálních sítích komunikovat.

„Potíž je, když se člověk s nedostatečnou politickou intuicí snaží co nejrychleji reagovat na nějakou situaci. Když ale nemám dostatek informací, tak je dobré počkat, a ne něco impulzivně napsat,“ uvedla Lebedová.

Pokud jde o posílání různých vzkazů, využívají podle ní politologové faktu, že sociální sítě jsou nástrojem vytváření agendy. „Zkušení politici využívají sociální sítě k tomu, aby strhávali názor na svou stranu,“ dodala.

Fotky ani vtipy se nevyplatily

O tom, jak nežádoucí účinky může mít pro kariéru jedna zpráva na Twitteru, na vlastní kůži už zažili někteří politici v zahraničí.

Americký kongresman Anthony Weiner, který měl našlápnuto na starostu New Yorku a lídra Demokratů, byl v roce 2011 nucen rezignovat poté, co vyšlo najevo, že po Twitteru rozesílal své lechtivé fotky své fanynce.

Madridského radního Guillerma Zapatu dostihl až letos jeho čtyři roky starý tweet, ve kterém vtipkoval o holocaustu. Politik raději rezignoval.

Vrásky přivodila izraelskému ministrovi vnitra Silvanu Šalomovi jeho manželka, která na Twitteru zveřejnila vtip o americkém prezidentovi Baracku Obamovi: „Víte, jaké je kafe Obama? Černé a slabé.“

V ČR doplatil na komentář, tentokrát na Facebooku, mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Ten okomentoval fotografii z kašny a fontánek před Janáčkovým divadlem v Brně slovy: „Cikórky, samý cikórky.“ Poté ho šéf soudu přiměl k rezignaci.