Milost by však měla být odůvodněna vysokým věkem a zdravotním stavem, nikoliv tím, že Hoffmann konec konců porušil jen nějaký telekomunikační zákon. Protože to, čeho se Karel Hoffmann v noci z dvacátého na jedenadvacátého srpna 1968 dopustil, byla cílevědomá sabotáž. V nočních srpnových hodinách, kdy se do republiky valila okupační vojska, dal totiž tehdejší ředitel Ústřední správy spojů vypnout televizní a rozhlasové vysílače, aby nemohly odvysílat stanoviska předsednictva KSČ, odsuzující okupaci. Mimochodem, byl to jediný dokument, pranýřující imperiální manýry Sovětského svazu, na který se ve svých dějinách vedení KSČ kdy zmohlo.

Vedení KSČM zorganizovalo podpisovou akci proti uvěznění Karla Hoffmanna. Mnozí ze signatářů se nabízeli, že si odsedí den Hoffmannova trestu. Pěkné, pěkné. Člověka však napadne: když v polovině padesátých let umírala ve vězení smrtelně nemocná vdova po hrdinovi protinacistického odboje plk. Mašínovi, trestaná za činy svých synů, kolik se našlo majitelů rudých knížek, kteří by řekli: svinstvo! Odsedíme si to za ni! Jistě, jiná doba, jiný mrav, jiné právo. Karlu Hoffmannovi bylo tehdy přes třicet a dělal první kroky své partajní kariéry.

Jsem pro milost pro Karla Hoffmanna. Nejen proto, že "nejsme jako oni". Bylo by směšné, kdyby on jediný byl oním příslovečným kozlem, vyhnaným do pouště, obtížený hříchy svých soudruhů. Předlouhá by musela být lavice pro obžalované, na kterou by usedli od Gottwalda přes Zápotockého, Novotného až k Husákovi až po toho posledního. Můžeme pominout jejich podíl na vraždách justičních, vraždách sprostých, na hubení lidí v lágrech i normalizačním ničení jejich možností uplatnit se. Za to už většinou stojí před Nejvyšším soudcem. Jaký soud by je však odsoudil za to, že republiku, patřící k deseti nejrozvinutějším zemím světa a válkou relativně málo poničenou, přivedli do pozice, z níž marně švidrá na záda zemím, kterým ještě v roce 1950 oprávněně (ve srovnání s Československem!) náleželo označení chudobinec? To by neodsoudil žádný demokratický soud. Karlu Hoffmannovi samozřejmě milost patří. Avšak z důvodů věku a nemocí. Jinak by to byl výsměch a fraška.

PRÁVO 10. srpna 2004