Loni se sice narodilo o 4195 dětí více, než kolik lidí zemřelo, ale už v letošním prvním čtvrtletí počet zemřelých převýšil narozené dokonce o 4919 osob.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Jestliže v současnosti se ještě rodí kolem sta tisíc dětí ročně, podle prognóz to v období let 2040 až 2075 může být jen 60 až 85 tisíc. V praxi to znamená jedno – pomalu vymíráme. Podle demografických odhadů hrozí, že kolem roku 2100 bude Čechů už jen něco mezi šesti až sedmi milióny.

Nyní má sice Česko 10,5 miliónu obyvatel, tuto výši ale udržují již několik let cizinci, kteří se do něj přestěhovávají. Kdyby to zůstalo jen na ochotě a potřebě Čechů a Češek mít děti, počet obyvatel naší země by již dávno klesl.

Naděje na obrat přitom není reálná. Do věku, kdy je optimální doba pro rození dětí, přicházejí slabší ročníky. Naopak ve věku, kdy je přirozený konec života, jsou početné populační ročníky žen a mužů.

Rodíme pozdě

Kardinálním problémem prostě je, že Češi a Češky se do rození dětí příliš nehrnou. Aby počet obyvatel rostl z domácích zdrojů, musely by ženy mít v průměru víc než dvě děti. Průměrná plodnost je ale jen 1,45 s výhledem, že se nebude do roku 2100 u tuzemské populace nijak výrazně zvyšovat.

Mít děti je přitom podle průzkumů touhou většiny mladých dívek i mužů. Programově je nechce jen tři až sedm procent lidí.

„Realita života však představy mění. Především se odkládá doba, kdy rodiny mají první děti. Běžné je rodit poprvé ve třiceti. Pak už většina prvorodiček druhé či další dítě prostě nestihne,“ říká rodinný poradce František Macháček.

Narození prvního dítěte se odkládá pod tlakem nutnosti zajistit si dobré vzdělání a následně zaměstnání.

Mladé ženy se nepotřebují vdát

„Představa, že mladá maminka porodí ve věku 24 až 26 let dvě děti a začne si ve třiceti shánět práci, je poukázkou do fronty na úřad práce, v lepším případě na menší příjem. Zadarmo přitom nejsou ani byt či hypotéka,“ připomíná Macháček.

Vliv má i to, že současné mladé ženy nepotřebují pro ekonomické přežití vdát se za každou cenu. „Uživím se sama a dobře. Nemusím si za každou cenu brát někoho, kdo má problém s tím, že vydělávám více. Kdo by mne mlátil či měl úplně jiné zájmy a představy o životě než já,“ svěřila se Právu osmatřicetiletá programátorka Jana.

„Nemám přitom nějaké přehnané nároky. Hledám jen normálního člověka, s nímž by se dal hezky prožít život, vychovávat v pohodě děti,“ dodala.

Ta svou touhu po dětech vyřešila tím, že s dítětem zůstala sama. Přispěla tak k tomu, že v současnosti již 45 procent narozených dětí se v ČR rodí mimo manželství, což s sebou přináší další problémy včetně hrozby chudoby rodin samoživitelek.

Pracovníků ubývá

Velký vliv má i konzumní způsob života, orientace společnosti na výkon či fakt, že kvalita člověka se posuzuje podle jeho bohatství a společenského postavení.

Velký vliv na ochotu mít děti má rovněž stále větší tlak na dojíždění do zaměstnání. Partner, který by přes týden byl od své manželky a dětí vzdálen desítky či stovky kilometrů, asi nebude ideálem otce.

Ubývající počet narozených dětí se projevuje nejen v hrozbě vymírání národa. Ubývá i pracovníků v produktivním věku, kteří odvádějí daně, zajištují ekonomicky společnost. Podíl občanů v produktivním věku dnes představuje kolem 70 procent populace a podle statistiků hrozí, že za několik desítek let tento podíl klesne na 55 procent.

„Podstatné je, aby mladé ženy a muži viděli v dětech jeden ze smyslů svého společného života." František Macháček

Společnost hledá cesty, jak podpořit vyšší porodnost. Názorů, jak na to, je hodně, často protikladných. Konzervativní politici vidí příčinu nízké porodnosti v přílišné emancipaci žen, v prosazování rovných příležitostí. Jiní politici podporují výrazné daňové zvýhodnění rodin s více dětmi.

Po masovém rušení jeslí a školek v 90. letech se začínají znovu obnovovat. Roste tlak na větší zapojení mužů do péče o děti, což ovšem vede k potlačování přirozeného významu ženy při jejich výchově.

„Podstatné je, aby mladé ženy a muži viděli v dětech jeden ze smyslů svého společného života. Prorodinné politiky by se neměly měnit jen na účetní operace typu vy nám děti, my vám peníze. Do společenského povědomí se musí vrátit úcta k fungující zdravé rodině s dětmi, k matkám. Ne frázemi politiků před volbami, ale praktickými činy,“ zdůrazňuje Macháček.