Na tábor nedaleko Komárovského rybníka se totiž vypravili senioři. A někteří z nich přiznávají, že jsou táborníky poprvé v životě. Zatímco počátkem července se na prvním běhu tábora sešli senioři pouze z Liberce, nejstaršímu účastníku bylo dokonce 89 let, minulý týden se k Liberečanům přidali aktivní důchodci i z Jablonce nad Nisou a Frýdlantu. A není to náhoda, účastní se společně řady akcí i v průběhu roku.

„Hned na úvod pobytu jsme si každý vylosovali šátek a podle jeho barvy jsme se rozřadili do jednoho z pěti družstev. Takže my, co jsme přijeli spolu, už nejsme spolu, ale poznáváme nové přátele. To je od našich vedoucích chytré,“ začala vyprávět Jaroslava Němcová z Frýdlantu.

„Každý oddíl má svého hejtmana a zapisuje se dění z výletů a soutěží. Je to velká zábava. Jako denní nástupy a rozcvičky,“ doplnil ji Jiří Duras z Liberce, který se s přezdívkou Amadeus ujal funkce kronikáře svého družstva. Celý den je prý provází úsměv. Ale také se musí stále soustředit, pracovat v týmu a spolupracovat.

Tábory pro seniory jsou u nás stále spíše výjimkou, ale rok od roku jejich počet stoupá. Ruku v ruce s tím, jak stárne česká populace.

Zatímco v roce 2001 nasčítali statistici více než 1,5 miliónu lidí ve věku nad 65 let (13,79 procenta obyvatel), o deset let později to už bylo téměř 1,65 miliónu (15,5 procenta). Stoupá naděje na dožití. Zatímco v roce 1993 to bylo u mužů 69,2 a u žen 76,4 roku, o dvacet let později se muži dožívali v průměru 75,2, ženy dokonce 81,1 roku.

Starosta svlékl oblek

Mění se i přístup k životu. Výjimkou dnes nejsou sedmdesátníci, kteří vyrážejí za denní dávkou pohybu na in-line bruslích. „Přesto společnost není na tento trend ještě připravena. Problémy jsou nejen s důchodovým systémem, ale chybí i infrastruktura. A ne v každém městě pracuje organizace podobná té naší,“ připomněl Michael Dufek z libereckého Komunitního střediska Kontakt.

„Se seniory pracujeme celoročně už osmým rokem. Ale viděli jsme, že o prázdninách řada z nich zůstává sama doma. Proto jsme si řekli, že bychom mohli zkusit tábor. Loni byl první ročník, letos máme už dva běhy,“ pochlubil se.

Tábor je placený jako běžné akce tohoto typu. „Za týdenní pobyt zaplatí účastníci 4200 korun. V tom je hrazeno vše, od dopravy přes ubytování, program, výlety i jídlo pětkrát denně. Tak, aby už nikdo nemusel mít další výlohy,“ uvedl Dufek.

Frýdlant nemá komunitní středisko podobné Kontaktu v Liberci, proto si vzal tuto oblast na svá bedra spolu s matrikářkou starosta Dan Ramzer (ODS). A možná ani na počátku netušil, jak ho tato práce začne bavit. Až tak, že na týden vymění kancelář na radnici za chatku v táboře. A nezbytný oblek nahradí množství převleků, kterými spolu s dalšími vedoucími táborníkům zpestřují program, když se převtělují v šlechtice, středověké vojáky, loupežníky nebo potulné umělce.

Nabitý program

„Program musí být nabitý, ale současně musí mít účastníci i prostor pro sebe, své osobní volno. A nemáme ani večerku a nebodujeme pořádek,“ zamyslel se starosta nad rozdíly mezi dětskými a seniorskými tábory.

„Senioři vědí, s čím sem jedou. Chtějí se bavit, jsou přístupní hrám. Samozřejmě je tu pár bubáků, ale pozitivně naladění lidé převládají,“ ujistil.

„Konečně jsme pochopili, proč nám naše děti z letních táborů moc nepsaly. Neměly čas. My taky nestíháme, pořád máme co dělat. A nejen já bych chtěla pochválit Michaela Dufka, který připravuje program,“ dodala další z tábornic Daneška Rytinová.