Je-li soubor šesti set sedmdesáti osmi dotázaných dostatečně reprezentativním vzorkem, pak česká společnost novou vládu zarmoutila. Nikoli příliš zarmoutila, současně ji však potěšila, avšak nikoliv tak, aby propadla marné pýše. Dotazovaní s větším vzděláním spíše zarmucovali, s menším zase spíše těšili. Být českým premiérem, rozklinkaly by se mi z této informace v hlavě poplašné zvonky. Protože těch méně vzdělaných je sice více, od více vzdělaných však můžeme očekávat názory fundovanější.

Skoro tři pětiny občanů jsou podle průzkumu spokojeny s tím, jak si premiér Gross vedl během jednání o nové vládě. Kdybych byl průzkumníkem STEM osloven, rozmnožil bych však onu dvoupětinovou menšinu. Domnívám se totiž, že Stanislav Gross při jednání s lidoveckým předsedou Kalouskem utrpěl výraznou porážku, možná první takto zřetelnou ve své politické kariéře. Gross Kalouska do vlády nedostal a hodinu po dvanácté odstoupil už od uzavřené dohody (podle ní by lidovci za ministerstvo zahraničí dostali průmysl a spravedlnost).

Tato nemotornost - lhostejno, zda osobně Grossova či vynucená partajními bonzy Lidového domu - v důsledku důsledků utvrdila pověst lidoveckého lídra jako reprezentanta "klidné síly": cizí nechceme, svoje nedáme, ostatně Špidlovu vládu jste položili vy, socialisté, nikoliv my, lidovci. Vidět v tom Grossův úspěch nejsem schopen. Průzkum nenašel většinu občanů, která by nové vládě přála důvěru Sněmovny, našel však nadpoloviční většinu těch, kteří v obnovené trojkoalici vidí nejrozumnější řešení vzniklé situace. Připomíná to známý bonmot o pokusu sníst koláč bez kousnutí do něj. Kouzlo průzkumů? Zůstaňme u toho.

Novou vládu však nejvíce musí zarmucovat skutečnost, že třem pětinám občanů se nelíbí její personální obsazení a že většina dotázaných očekává, že Grossova vláda bude horší než vláda Špidlova. V tomto ohledu se připojuji k většině. Neznepokojuje mne katolický kněz a bývalý chartista ve funkci ministra vnitra. Znepokojuje mne nebývalý rozsev třicátníků na klíčových postech. Možná jsem staromódní, možná konzervativní, přesto bych na místech premiéra či ministra spravedlnosti viděl raději osoby vyzrálejší, s větší životní zkušeností. Lidi, kteří v životě dělali také něco jiného než politiku.

Ještě více mne však znepokojuje entrée neboli vstup dvou ministrů do jejich úřadů. Ministryně zdravotnictví Emmerová se už s předstihem vyslovila proti větší spoluúčasti pacientů. Zvláštní: jídlo, které pacienti snědí doma, nebudou muset v nemocnici ani nadále platit. Zřejmě příspěvek jakýsi sociální bude i nadále vyplácen zdravotní pojišťovnou. Ještě razantněji projevil se nový ministr místního rozvoje Paroubek. Pravil totiž, že bude ministrem nájemníků, nikoli majitelů domů, že proto o deregulaci nájemného ani uvažovat nebude. Správně měl říci, že bude ministrem toliko dvaceti šesti procent občanů, protože my zbývající, ať už v bytech v osobním vlastnictví, v rodinných domcích či v bytech s nájemným neregulovaným, už za své bydlení samozřejmě platíme peníze tržní. Pan ministr si navíc chce ponechat své místo na pražském magistrátu. Asi ví proč.

A tak skutečným vítězem vládní krize kromě Miroslava Kalouska je prezident Václav Klaus. Sedmdesát sedm procent dotázaných v průzkumu STEM se shodlo, že během vládní krize se choval bezvadně. ČSSD už zřejmě bezpečně zvládla způsob, jak Václavu Klausovi přihrávat body.

PRÁVO 6. srpna 2004