Lídr skupiny Olympik si může být dokonce téměř jistý, že se do horní komory ve volbách dostane, pokud ovšem soupeři Nezávislých nepřemluví ke kandidatuře osobnost slavnější, což pro ně bude tvrdý oříšek.

Funguje to totiž tak, že většinový volič - ač je to bez logiky - dá přednost veřejné proslulosti před signály o způsobilostí dělat politiku, čímž rozhodně Petra Jandu nechci shazovat. Ale napadá mě, že všechny politické strany by se mohly časem rozhodnout nasadit do boje o senátorská křesla pouze tváře široké veřejnosti známé a veřejností oblíbené.

K čemu vysílat do voleb kandidáta, který si sice v partaji vysloužil ostruhy, ale nikdo o něm nic neví. Zpěváků, herců, bavičů, fotbalistů, hokejistů a jiných, co jsou ve ctihodném věku, se najde dost, vlast jimi oplývá. O tvorbě zákonů toho nakonec moc vědět nemusejí, aspoň ne všichni, ze sekretariátů stran jim už dají pokyny, jak hlasovat. Hlavně že bude křeslo a hlas.

Navíc volby, kde by dejme tomu Helena Vondráčková bojovala o místo v Senátu s Antonínem Panenkou, Michal David s Ivanem Hlinkou, či Bolek Polívka s Přemkem Podlahou by asi už netrpěly nezájmem voličů a účast by mohla být až devadesátiprocentní. Senát by se tak mohl po létech přeměnit v takové pozdně atraktivní útočiště celebrit. Já vím, zatím se taková vyhlídka zdá přitažená za vlasy. Zatím.

PRÁVO 6. srpna 2004