Muž s tyčí, na jejíž konci byla uvázána tenisová raketa a pod ní transparent "Nebát se a nakrást," se stal očividně solí v očích páru středního věku s odznaky "Klaus prezident" ve klopách. "Co to může být za člověka?", podivovala se žena a její muž začal drobnějšího Klausova odpůrce strkat a fackovat.

Nad jeho zlobou však nakonec zvítězila inteligence, protože okolostojící na něj začali pokřikovat, že v demokracii má každý právo veřejně prezentovat svůj názor. "Tak ať si jej prezentuje jinde," nehodlal muž kapitulovat, ale jeho odhodlání zbít protivníka už vyprchalo.

Šašek králem

Napadáni, ale většinou jen slovně, byli i lidé s transparenty "Klaus není náš prezident", kterých bylo asi pět, zatímco jejich protivníků s Klausovým portrétem jednou tolik. Mim, nesoucí plakát "Šašek králem" a napodobující gesta nového prezidenta byl tak vtipný, že pobavil i nejzarytější jádro příznivců hlavy státu.

Dvě dámy v nejlepších letech začaly za zvuků státní hymny slzet, evidentně by však plakaly dojetím i kdyby byl prezidentem zvolen Jan Sokol. "Za Havla tu bylo lidí mnohem víc, to mělo ještě větší sílu," sdělovala jedna druhé.

Podezřelá taška

"Jeden úkol máme hlavní, největší, obrovský a pořád platný, a to je úkol, aby se naše tváře rozjasnily. Aby na tvářích převládal úsměv, optimismus a radost. To je největší úkol, který má země před sebou," sdělil novopečený prezident lidem, kteří na něj v mrholení čekali.

Zajímavá situace nastala u sochy sv. Jiří drakobijce. Na zemi totiž ležela velká taška a vojáci z Hradní stráže se ptali, komu patří. Nikdo se však nehlásil. Muži v uniformách od Theodora Pištěka situaci vyřešili jednoduše a velkoryse. Sebrali se a odešli. I okolostojící raději ustoupili o pár desítek metrů dál. O žádný teroristický čin se však nejednalo, za chvíli si tašku sebral japonský turista, který si odběhl natočit Klause na videokameru.