„Peněžitá pomoc státu je svého druhu mimořádná sociální dávka,“ konstatoval ředitel odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Jakub Severa.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Dva roky platný zákon o obětech trestných činů alespoň zakotvil princip, že když po letech výjimečně přece jenom oběť něco vysoudí od pachatele, nemusí pak už státu tuto prvotní pomoc vracet.

Prezidentka nevládní organizace Bílý kruh bezpečí Petra Vitoušová v této souvislosti na nedávném semináři v parlamentu připomněla případ rodiny, ve které byli najednou zavražděni tři její členové.

Na základě zákona o obětech trestných činů rodina obdržela finanční pomoc od státu dvakrát po částce padesát tisíc.

Nepřípustné chování sestry

Podle náměstka ředitele středočeské kriminálky Michala Mazánka, který byl dvacet let vyšetřovatelem vražd, se celkový přístup orgánů činných v trestním řízení k samotným obětem přece jenom postupně zlepšuje, i když je stále v mnohém zatěžován přílišným formalismem.

Mazánek se spolu s kolegy podílí na informačních projektech, které školí nejen policisty, ale třeba i zdravotníky, jak vhodně jednat s oběťmi trestných činů.

„Nesmí se třeba stávat, že oběť znásilnění čeká na gynekologii na vyšetření, ze dveří vyjde sestra a řekne: ,Tak, a teď je na řadě ta znásilněná´,“ dokreslil Mazánek.

Probační služba pomáhá i obětem

Obětem zločinů se snaží pomáhat, právně i psychicky, také probační a mediační služba určená především pro vězně. Mnozí lidé, jimž někdo vážně ublížil, o tom ale nevědí.

„Služba není jen pro zapojování pachatelů zpět do společnosti, ale slouží i poškozeným. Ve čtyřiceti městech máme osm desítek poraden pro oběti,“ informovala na parlamentním semináři k novelizaci zákona o obětech trestných činů ředitelka služby Jitka Čadová.

Případ Klára

Na konkrétním příkladu popsala, jak její podřízení mohou obětem pomoci. Devatenáctiletá Klára s mediační službou úzce spolupracuje poté, co podle obžaloby byla vydírána a poté znásilněna sedmdesátiletým fotografem, jenž jí sliboval, že jí pomůže s dráhou modelky.

„Případ se stal na malém městě. Pachatel mezi lidmi rozšířil verzi, že ona svedla jeho a něco od něho chtěla. Tato žena spadá do kategorie zvlášť zranitelné oběti. Cítí hanbu a stud, proto potřebuje pomoci,“ uvedla Čadová.

Oběť potřebuje informace postupně

„Dostávala postupně důležité právní informace – v dávkách, podle potřeby a podle fáze řízení. S probační úřednicí sepsala pro soud prohlášení oběti o dopadu trestného činu na život,“ pokračovala. Služba pomohla Kláře pro soud vypracovat nárok na náhradu škody nemajetkové újmy.

„Klára byla připravována k tomu, aby obstála při řízení před soudem, aby ho zvládla. Hlavní líčení trvalo šest hodin s vyloučením veřejnosti a nesetkala se s pachatelem. Důvěrníkem byla úřednice probační služby. Výslech Kláry trval tři hodiny,“ vykreslila náročnost celého procesu pro poškozenou Čadová.

Probační a mediační služba může v první fázi pomoci například s žádostí na ministerstvo spravedlnosti o finanční pomoc určenou pro poškozené.

Až 400 nešťastníků denně

Zdá se to až neuvěřitelné, ale v přepočtu z oficiálních statistik jednoznačně vyplývá, že zločinci každý den v Česku vážně ublíží až 400 lidem.

Jen za loňský rok policie eviduje sto šedesát vražd, bezmála dalších 17 tisíc násilných trestných činů, přes dva tisíce mravnostních skutků a téměř padesát tisíc vloupání a krádeží.

Za 365 dní loňského roku se v Česku odehrálo sedmdesát tisíc případů závažné kriminality, nepočítaje v to vůbec hospodářské trestné činy.

V průměru bylo na policii denně nahlášeno 190 závažných trestných činů, jako je násilí nebo vloupání. „Řada těchto případů přitom za sebou nenechává jen jednu oběť, ale dvě, tři i více,“ zdůraznil náměstek ředitele středočeské kriminálky Michal Mazánek.

Za nejhorší z hlediska dopadu do života obětí a jejich blízkých samozřejmě kromě vražd považuje Mazánek právě násilné činy, jako je třeba znásilnění, domácí násilí, napadení či oloupení, a pak rovněž bytové krádeže.

„Bytová vloupání nesou lidé těžce i psychicky. Jsou zásahem do jejich teritoria,“ dodal Mazánek.