Článek
Nikdy kvůli rodině, ve které vyrůstal, nemusel čelit zlobě či nadávkám. Byly to podle něj spíš tradiční vtípky. Za celé dětství si vybavuje jen jedinou situaci, která by se jen těžko stala chlapci, kterého vychovává máma s tátou.
„Někdy si ze mě utahovali, ale spíš ve srandě. Když to někoho zajímalo, zeptal se a já mu odpověděl. Nikdy jsem neměl problém o tom mluvit. Ani táta, ten už před deseti lety dával rozhovory do novin. Řekl mi všechno hned a na rovinu. Jak moc to můžou lidé nepochopit, mi došlo, až když jsme jednou takhle leželi na Petříně. Svítilo sluníčko, já ležel mezi tátou a jeho partnerem a okolo jela lanovka, tak jsem na ni mával,“ líčí zpočátku nevinnou událost Dominik.
„Jenomže pak se k nám najednou sjelo šest policejních aut. Tehdy mi bylo asi dvanáct a ti lidé v lanovce si asi moje mávání vyložili jako volání o pomoc. Kdyby tam ležela máma, asi by je to nenapadlo,“ svěřil Právu spíše vzpomínku student herectví na DAMU.
V devíti chtěl k tátovi
I když se jeho rodiče rozváděli, když mu byli tři, některé momenty si vybaví i dnes. „Táta tehdy začal jezdit za prací do Prahy a tady si uvědomil, že je homosexuál. Máma na to přišla tak, že našla milostný dopis pro tátu od jeho pozdějšího dlouholetého partnera. Dobře to nevzala, myslím, že spolu nemluvili do mých deseti let,“ řekl Dominik.
„Soudili se o mě a já zůstal s mámou a s jejím novým přítelem. Pak jsem si v devíti pomyslel, že dítě zůstává u rodičů do osmnácti, devět je půlka, a řekl jsem, že chci k tátovi,“ popsal své rozhodnutí Dominik. S otcem žil v Praze, dva roky v Chicagu, kam se stěhovali za novým partnerem, až Dominik dovršil vysokoškolský věk a nastoupil v Praze na kolej.
On sám o své sexualitě sice nějakou dobu pochyboval, ale to podle jeho slov tak nějak patřilo k věku. „Tyhle úvahy přišly asi v pubertě. Jednou jsem náhodou slyšel tátu, jak říkal kamarádovi, že já jsem asi taky možná homosexuál. Tehdy jsem z toho dostal strach. Ne že bych měl pocit, že mě bude společnost pranýřovat, ale líbily se mi holky a nechtěl jsem se jich vzdát. Tak jsem trochu experimentoval, byl jsem zvědavý, ale byla to spíš sranda. Jsem na holky, jen si myslím, že lidi spolu nevydrží celý život. Ale neříkám, že někdy nezměním názor, jen jsem teď opravdu vztahově nestálý,“ přiznává mladík, kterého vychovávali dva muži.
Měl šťastné dětství
Nechce hledat vysvětlení, proč tomu tak je. Ale jeho matka i otec, kteří ho přivedli na svět, když jim bylo devatenáct let, v průběhu života vystřídali hned několik partnerů.
„To je ale spíš o osobnostech, ne o sexuální orientaci,“ dodává Dominik. „To, co se děje, si vždy nějak vykládáme. Hledáme vysvětlení, a když se nějaké zdánlivě objeví, jsme za něj vděční. Vysvětlíme si tím, proč se stalo to či ono,“ říká Václav Mertin, dětský psycholog, který se mimo jiné účastní debat o rodičovství leseb a gayů pořádaných Platformou pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu.
„Ale to je hloupost. Nikdo seriózně nedokáže skutečný důvod nebo vysvětlení najít. Ano, rodina nás ovlivňuje. Ale záleží na nás, jak s tím, co víme, naložíme. V životě se vyskytne spousta okolností, které buď posílí, nebo zvrátí to, co si z rodiny a výchovy odnášíme,“ dodal Mertin.
„Prožil jsem šťastné dětství, ale hlavně normální. Ke každému z partnerů táty nebo mámy jsem měl vztah, měl jsem je rád. Ale chápal jsem, že jednou odejdou, že spolu nebudou věčně. Rozdíl mezi rodinami, kde jsou jen chlapi nebo je tam i máma, nevidím. U nás prostě všichni uměli vařit,“ doplnil s úsměvem Dominik své vyprávění.