Když se jich však sešly tisíce, pak státní moc s prominutím jen zírala. Nehodlám předstírat, že o kraválovém festivalu na Tachovsku vím víc než průměrný čtenář denního tisku. Nerozumím tomu, co na těchto akcích mladí lidé mají. Nezažil jsem teror nočních decibelů, na nějž si stěžovali obyvatelé vesnic postižených v minulých letech. Nedovedu si ani představit, jak vypadá technopartická louka den poté. Nemám také tušení, co je pravdy na tom, že se zde konzumují drogy, a to nejen měkké. A velice rád přiznám, že to všechno jsou možná věci dosti sporné.

Kromě diskutabilních otázek je zde však také ten holý fakt, že se neohlášená akce koná na pozemku soukromého vlastníka a proti jeho vůli, že ji tudíž policie prohlašuje za nelegální a přijíždějící účastníky na to upozorňuje. Dál se však vzchopila nanejvýš k tomu, že těm, co přijíždějí auty, dávala dýchnout, popřípadě zkontrolovala lékárničku.

Oficiálně se tato státní bezmoc zdůvodňovala roztomilou absurditou: pořadatelé nejsou známi, není jim tedy možno doručit oznámení o nelegálnosti akce. Zkusme si však představit, co by se změnilo, kdyby pořadatelé bumážku převzali, ale nedbali, anebo kdyby ta složitá úřední obezlička s předáváním rozhodnutí do vlastních rukou pořadatelů akce neexistovala. Státní moc by se osvědčila leda jako kvalifikovaný poštovní holub.

Jenže co jiného dělat? Policie až včera přitvrdila. Vynucovat si však důsledně pořádek proti tak velkému davu násilím, to by muselo být tuze veliké násilí.

Státní moc měla být hlavně na místě včas, dřív, než se sešla první stovka milovníků hluku, aby předem zabránila akci, která - když už si odmyslíme všechny sporné škody - přinejmenším zneužívá cizí soukromý majetek. To by ovšem také bývala byla musela včas zachytit informace, což zjevně nedokázala.

Právě tohle je však zpráva ze všech nejhorší. Jestliže policie a tajné služby nedokážou včas odhalit konspiraci pořadatelů takové masívní sešlosti, navrch předem očekávané, raději se neptejme, jak by si poradily s něčím vážnějším.

PRÁVO 3. srpna 2004