„Kdybychom přišli o náš malý byt, kam bychom šli? Syn potřebuje klid a pravidelný režim, to by mělo po zdravotní stránce pro něj velmi vážné důsledky,“ řekla Právu L. R.

Ještě během vysokoškolských studií v Praze se jí narodil syn, u něhož byl později diagnostikován Aspergerův syndrom. S dítětem se vrátila do své domoviny v Moravskoslezském kraji, kam se nakrátko přistěhoval i biologický otec.

Do pěti let nosil plenky, dudlík do devítimatka autisty

Kvůli vzájemným neshodám se však rozešli a paní L. R. zůstala na své dítě s občasnou pomocí své matky sama. Otce dítěte už neviděla, peněz posílal málo a jen sporadicky. Péče o autistické dítě je náročná a těžko se při ní dá zvládat zaměstnání na plný úvazek. Ale paní L. R. se ani s maturitami z gymnázia a hotelové školy a s vysokoškolskou znalostí cizích jazyků nepodařilo v jejím okolí sehnat žádné zaměstnání.

Nechtěl do školy, musel do ústavu

„Sehnala jsem jen práci uklízečky nebo v pekárně. Jenže tam jsem si vydělala jen pár korun. A co jsem si vydělala, tak to mi strhli na sociálních dávkách, takže jsem zůstala na stejném a byla to jen ztráta času a energie,“ popsala. Hodně síly totiž musela šetřit na výchovu.

„Do pěti let nosil plenky, dudlík do devíti, musela jsem ho krmit, byl hodně nesamostatný, všechno mu strašně dlouho trvalo,“ vylíčila matka. Chlapce zapsala do speciální školy ve vedlejším městě. Sám by se však tam a zpátky nedostal, a tak dojížděla s ním. S takovou pracovní pružností zaměstnavatelé moc nepočítají.

Brzy se přidaly další problémy. Výuka se paní L. R. nelíbila. „Ve speciální škole šlo hlavně o to, aby se tam ten žák dostavil, ale že se tam nic nenaučí, už není podstatné,“ uvedla.

Sama ví, že děti s podobným postižením potřebují speciální názornou výuku.
„Všechno se jim musí ukazovat. Třeba v češtině i matice se musí všechno nakreslit, několikrát se musí všechno dokola opakovat, aby si to zafixoval,“ vysvětlila.

Navíc mají autistické děti problém vyjít s kolektivem. „Jsou hodně uzavřené do sebe, takže je i problém navazovat vztahy mezi vrstevníky. Je pořád sám,“ povzdychla si. „V této škole se syn necítil dobře, pořád mi opakoval, že se tam bojí. Také už jsem byla a jsem vyčerpaná, protože je to velmi náročné, když je člověk na všechno sám,“ uvedla. Rozhodla se přestat ho do školy posílat a vzdělávání vzala na sebe.

V ústavech strávil devět měsíců

Tím se roztočily další peripetie. Sociální pracovnice nechala chlapce dát do ústavu. O zbavení matky odpovědnosti rozhodl okresní soud. Jedním z argumentů byla také zdravotní nezpůsobilost matky. Paní L. R. připouští, že v mládí upadla do psychotického stavu a na opavské psychiatrii jí pak diagnostikovali schizofrenii. V poslední době však prý neměla větší problém a bere medikamenty.

Ostatně i krajský soud dal posléze za pravdu posudku, podle něhož je její stav dobrý a péče o dítě je schopna. Odvolací soud uznal, že pro chlapce je lepší rodinné prostředí, vrátil ho matce a nařídil dohled nad výchovou. Chlapec podle matky i soudu v ústavu trpěl. Materiálně si ale nikdo neulehčil.

Během devítiměsíčního pobytu chlapce v ústavech přišla paní L. R. o všechny dávky na své dítě, zároveň sháněla další peníze, aby mohla syna navštěvovat v 50 kilometrů vzdálené Ostravě a pravidelně mu telefonovat. Po jeho návratu trvalo další tři měsíce vyřídit nové dávky. Kromě toho obdržela složenku, podle níž měla zaplatit za pobyty v ústavech 3213 korun.

Nelze vymámit 150 tisíc korun

Paní L. R. si nakonec zaměstnání našla. Začala dojíždět do Německa, kde pečuje o 96letou stařenku. Nyní už 17letý syn se mohl vrátit do české školy, tentokrát už na dálkové studium na střední praktické škole s upravenou výukou. S učivem mu pomáhá matka ve volném čase.

Biologický otec nyní dluží na alimentech přes 150 tisíc korun, vymoci je od něj ale nelze.

Samoživitelky to mají s vymáháním výživného těžké. Otci stačí poslat jednou za čas stovku, aby soud uznal, že se snaží platit, a trest mu pak nehrozí. Jen v roce 2013 vydaly soudy 156 tisíc exekucí kvůli neplacení alimentů, pokryly zatím dluhy na výživném 13 miliard korun.

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) už přišla s návrhem zákona o tzv. zálohovém výživném, podle kterého by druhému z rodičů zaplatil dlužné výživné stát. Ten by jej pak po dlužníkovi vymáhal. Tento úkol je zapsán v koaliční smlouvě, ale babišovci s jeho podporou stále váhají.