Podle zákona je možné, aby se třeba řízení v opilosti, drobná nehoda bez ublížení na zdraví i další přečiny obešly bez tvrdých trestů vězení, a dokonce i bez zápisu v trestním rejstříku.

Existuje totiž institut podmíněného zastavení nebo odložení trestního stíhání. Podmínkou je uznání viny, nahrazení škody a mimo jiné také ochota provinilce zaplatit peníze na dobročinné účely. Dohodu o vině a trestu by pak měl schválit soud.

V tomto případě peníze od hříšníků plynuly nadaci, která přispívá obětem dopravních nehod. A to je kámen úrazu. Podle toho, co zaznělo v soudní síni, je v této oblasti prostor pro svévoli, jak možná nechtěně uvedl během líčení jeden z obhájců.

„Když případ došetří policie, dostává se na státní zastupitelství. Je tam pak hra o čas a obhájci musí rychle kontaktovat státní zástupce, aby zjistili, jakou částku mají navrhnout, aby se případ nedostal před soud,“ přiznal jeden z obhájců.

Bradáčová: Oslovovat soudce je nepřípustné

Podle jeho vyjádření je v Praze běžné, že když výtečník nabourá pod vlivem drog či alkoholu, jeho obhájce začne obrážet různé soudce a státní zástupce z Prahy 2, aby zjistil, kdo bude mít případ na starosti a kolik ho bude stát vysekání z problémů.

Nejde přitom o peníze přímo pro muže zákona. „Pokud by navrhl obhájce třeba 10 tisíc pro nadaci, mohlo by se to zdát státnímu zástupci málo a šlo by se k soudu,“ mínil obhájce.

Pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou, která případ dozoruje, však jeho slova tak trochu vyděsila. Pokud by to tak skutečně bylo, nejspíš by měla na Praze 2 plné ruce práce. Když ne rovnou s předáváním obálek a korupcí, tak s kárnými řízeními.

Podle ní rozhodně není třeba žádný hon na státní zástupce a už vůbec není přípustné oslovovat soudce. „Trestní řád nepředpokládá žádný kontakt obhájce se soudcem, až na některé výjimky, například řízení o vazbě,“ zdůrazňuje.

Obviněný by pak měl podle svého uvážení a míry lítosti určit částku, s níž sám nebo prostřednictvím obhájce seznámí státního zástupce, zda s takovou částkou souhlasí. „Není to žádné licitování, ale jasný návrh ze strany obviněného,“ upozorňuje Bradáčová.

Co stačilo jednomu, bylo málo druhému

V kauze Havlín se navíc stále mezi obhájci i obžalovanými mluvilo o tom, že peníze poukazovali provinilci přímo nadacím, a dokonce zde zaznělo, že si od nich obžalovaní nějakým způsobem dokážou peníze stáhnout zpět pro sebe.

Jenomže podle pravidel platných od roku 2012 se peníze mají skládat přímo na účet státního zastupitelství, které pak určuje, kam je částka přeposílána. Nad tento oficiální příspěvek ale samozřejmě mohou viníci nehod ještě dobrovolně přispět nějaké další vybrané nadaci.

Nikde však není přesně určeno, kolik má provinilec na dobročinnost zaplatit. Jednomu státnímu zástupci mohlo stačit 20 tisíc, další mohli vyžadovat 40 tisíc. K praktikám se Právu vyjádřil i jeden z obžalovaných, bývalý státní zástupce z Prahy 2 František Fiala.

„Přihlíželo se k situaci konkrétního člověka, většinou se brala částka odpovídající jeho měsíčnímu platu. Každý státní zástupce na to může mít jiný názor, tak to chtějí mít pojištěné,“ uvedl Fiala a vysvětloval, proč obhájci obíhají státní zástupce.

„Pokud by člověk zaplatil 40 tisíc a státní zástupce ho přesto pošle k soudu, byl by obhájce v nevýhodném postavení,“ mínil Fiala, podle něhož každý státní zástupce řeší kolem 30 obdobných případů podmíněného odkladu měsíčně.